pátek 23. srpna 2013

... ze šuplíku

Naše šuplíky skrývají nejedno překvapení. Jsou místem, na které přijdou věci potřebné, používané, ale také ty, které se musí schovat. Mezi takové věci patří nový růženec, který jsem měla připravený do svatební kytice a našla ho až měsíc po té, takže jsem ho musela oželet (můj modlitební dřevěný by se mi tam moc nehodil).To samé se stalo s podvazkem, který mi dala dárkem ségra a já musela obléci jiný, který jsem dostala dárkem k zapůjčeným šatům... Nu a tak to se mnou bývá  pořád. Ráda uklízím a přesouvám věci z místa na místo a ve finále nemůžu nic najít. Jak jinak, že :)


Dnes ráno můj šuplík u nočního stolku vydal své velké tajemství - modlitbu manželů Martinových, která na mne před lety vypadla ze staré Bible. Do dnes se mi nepovedlo zjistit, komu patřila...


O životě těchto blahoslavených manželech se můžete dočíst zde. Musím se přiznat, že se mne jejich životní osud dotýká, inspiruje mne a zároveň velice dojímá. Žili velice zbožný život, což se v dnešní době téměř nevidí. Bůh byl nejen v jejich srdcích, ale také v díle a výchově dětí. Ludvík a Zelie spolu přivedli na svět devět dětí, ale pouze pět dcer se dožilo dospělosti a vstoupili do kláštera. Neumím si ani představit onu nesmírnou hloubku bolesti, když matce umírá dítě v náručí a frustraci z toho, že mu nemůže pomoci. Zelie si tímto osobním peklem prošla hned čtyřikrát. Věřila, že se s dětmi jednoho dne setká a mezi tím budou bdít nad zbývajícími členy rodiny jako strážní andělé. Modlím se, abychom si nemuseli tímto nikdy projít. Neumím si představit nic horšího, než ztrátu dítěte.

Společně vychovávali dcery ke zbožnosti, lásce, úctě a ochotě si vzájemně pomáhat. Tímto dobrým jednáním si dle slov Zelie vsazovali perly do koruny, kterou jednoho dne budou nosit v nebi. Nejmladší dcera si však maminky moc dlouho neužila. Zelie umírá v mladém věku a Terezka (sv.Terezie z Lisieux) ve svých pouhých čtyřech letech při pohřbu pronesla nádhernou větu: "Bůh mi dal otce a matku, kteří byli více hodni nebe nežli země."

Věřím, že každého z nás jistým způsobem ovlivnili či ovlivňují osudy ostatních. Já se s vámi musela podělit o životě manželů, kteří zpočátku žili čistým svazkem a až později převzali roli rodičovskou (a že se ji zhostili na výbornou). Pro mnohé jsou tito lidé neznámou postavou z církevních dějin, ale pro mne dva rodiče s obrovským srdcem...


3 komentáře:

  1. Ahoj, znáš knihu Rodiče Terezie z Lisieux? Moc pěkná, inspirativní.
    (BTW: Pěkný blog! Přidávám do sledovaných na bloglovin. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za inspiraci na četbu i milá slova :) Zkusím ji někde dohledat.Velice ráda si ji přečtu, dokud mám ještě relativně chvilku čas.

      Vymazat
    2. No, já ji musela číst, když jsme byly na návštěvě u manželových rodičů, zatímco si všichni hráli s dcerkou. Ještě se chystám na knihu Mámy v jednom kole, tu ale budu muset zdolat za provozu s malou. :)

      Vymazat