Když se malý narodil, měla jsem cíl.
Do dvou let bez plenek.
Nočník přinesl Mikuláš minulý rok.
Bála jsem se, jak ho přijme.
Naštěstí bez protestů.
Byla jsem rozhodnutá nelámat nic přes koleno.
Někdy měl náladu sedět, jindy ne.
Vždy bylo nutné zavést pozornost jinam.
Hračkou, knížkou, pohádkou.
Postupem času jsem ho posazovala v pravidelných intervalech.
Když byl posazený, udělal co měl.
Ale sám od sebe si neříkal.
Nočníkování šlo vždy, když měl prdku holou.
Jakmile měl plenku, nelámal si s nočníkem hlavu.
Rozhodla jsem se vyzkoušet tréninkové kalhotky v domnění,
že ho budou více motivovat.
Na trhu je jich velké množství.
Anavy jsem si coby plenky velmi oblíbila.
Takže volba byla jasná.
Výsledek však nebyl takový, jaký jsem očekávala.
Toník je považoval za "jiné"plenky.
Takže byl více mokrý, nežli motivovaný.
Dalším pokusem byla metoda holé zadnice.
Nechala jsem ho běhat po bytě jen tak.
Opět jsem se domnívala, že to povede k lepšímu výsledku.
Chvilku ano.
Ale později přišel na to, že čůrání na podlahu je vlastně zábava.
Takže běhal a loužičkoval všude, kde mohl.
Po nočníku ani nevzdechl.
Rezignovala jsem, natáhla pleny
a opět zavedla metodu pravidelného posazování.
Po nějakém čase jsem zkusila opět změnu.
Plenky jsem jednoduše sebrala a natáhla trencle.
Věřte nebo ne, ale zabralo to!
Stálo to několik mokrých kalhot a neustálé praní.
Dnes je Toníčkovi rok a 9 měsíců.
Doma běhá bez plenky.
Vydrží i na zahradě.
Na spaní a na delší procházky je tedy pořád má.
Občas se přihodí nějaká nehoda, kdy v rámci zápalu hry zapomene.
Ale co. Brzy se vypiluje i to.
Věřím tomu :)
***
Odplenkování je běh na dlouhou trať.
Je to velice individuální proces.
Učíte se při něm oba.
Vy i dítě.
Nezapomínejte na trpělivost a laskavý přístup.
Ani vy jste se to nenaučili hned.
Nočníku zdar!
Také jsem měla zcela jasné představy o tom, jak budeme nejpozději do roka bez plenek. Měla jsem vzor - moje mamka mě vyprávěla, že od pěti měsíců jsem se nepočůrala do plenky, že jsem vždy vydala určité zvuky, takové zavrnění, posadila mne na nočníček, přidržela, protože jsem ještě neseděla a já se vyčůrala. Dokonce i v noci. Měla jsem pocit, že to zvládnu i já. Po několika měsících jsem začala chápat, že to jen tak nepůjde. Dokonce se přikláním k tomu, že Pampersky jsou sice pohodlné pro maminky, ale ve výsledku jsou tím hlavním problémem, protože je v nich prostě sucho.
OdpovědětVymazatPostup s nočníčkem byl u nás téměř stejný, výsledky také. Někdy Bruno naznačí, tak se hned jdeme vyčůrat, ale někdy zapomene. Pokud v pravidelných intervalech vysazuji na nočník, nebo čůráme venku, je to v pořádku. Když ho ale nechám bez plenky, jen v trenýrkách, odměnou mi je také mokré oblečení a vytírání chodby, čistění koberce. Chce to prostě ještě čas. Vím, že jsem udělala vše, co je v mých silách.
Používali jsme látkové plenky a byli jsme s nimi spokojení. Je pravda, že jednorázovky svojí suchostí nočníkování moc neulehčí. Odplenkování je postupný proces. Každé dítě je jiné, chce to čas. Však pleny do osmnácti mít nebude :) Držím palce!
VymazatMy začínáme. Zatím na něm nechce ani sedět. Ale třikrát se to už povedlo, právě když byl do něčeho zabraný. Tak snad to taky zvládne do těch dvou let. Držíme Toníčkovi palce, ať je brzy bez plen úplně! :)
OdpovědětVymazatDržení palců opětujeme a posíláme zpět! :) Ať se na nočníku líbí! :)
VymazatTaky se podělím o zkušenost..naši holku jsem posazovala na hrnec hned po 1. narozeninách. ze začátku tam absolutně nechtěla sedět. Pak přišlo jaro, léto a přešla jsem na metodu-bez plenky, dát pouze kalhotky. a světe div se, na podzim už plenku na sobě nechtěla. takže byla bez plenky v roce a půl, přes den. A před druhými narozkami bez plenky už i spávala..teď mám syna( rok) a tahle metoda se mi moc aplikovat nechce kvůli chladnému počasí. tak nám to bude trvat asi déle.i když občas se nám zadaří:-).Chtěla bych se zeptat, zda vašeho Toníka na hrnec posazujete a nebo čurá ve stoji? děkuji ! mějte se krásně a děkuji za váš blog!
OdpovědětVymazatNa nočníku sedí. Ve stoje by se mi zatím nevyčůral. I venku si sám sedá na bobek. Chce to ještě asi čas :)
VymazatMám dceru, 2 a půl roku. A myslím si, že rodič hodně zmůže, ale finálně je to stejně jen o povaze dítěte a o počasí. Tedy o období, kdy má dítě možnost, být venku bez plen a zkoušet, co to to počůrání vlastně je. Dcera se narodila v březnu. V roce a 3 měsícich běhala po zahradě nahata. Vycurala se, kde uznala za vhodné. Když jsme se po létě přesunuly z chalupy do bytu (rok a 7 měsíců), tak plínu odmítla. Řekla: nechci! V noci byla vždy sucha, ale když jsme ji plenu nedali, tak se hned počurala. Ze nechce plenu na noc, si řekla sama ve věku 2roky a 3mesice. Pouzivaly jsme jen PEMPRSKY.
OdpovědětVymazatA pak mám kamarádku. Má stejně starou dceru jako já, takže můžeme porovnávat. Praktikovali látkové pleny a nocnik. Její dcera měla v roce pořad suchou plenu. Zato dnes, když má 2,5 roku, NECHCE na nocnik chodit, pocura co muže a kdyz si načura do látkové pleny, tak to nepeizna. Někde se musela stát chyba, ale kde, to nikdo neví.
Takže letu zdar a holému zadku v létě obzvlášť :-)