... na hory

Miluji hory!

Chození po nich.

Vnímat jejich krásu a klid.

V horách mám pocit volnosti, svobody.

Ale co v zimě?

Já absolutní nelyžař, neběžkař, nebruslař ...

našla jsem si chlapa, který to vše je ...

I přes mé prvotní protesty

jsme zabalili rodinu a vyrazili.

Do Vítkovic.

Většina mých špatných vzpomínek je navázána se školou.

Není divu, že i zimní hory byly u mne v nemilosti.

Holt lyžáky udělaly své ...

Nyní jsem s překvapením zjistila, 

že hory jsou krásné za každého počasí

a že sníh jim vyloženě sluší!

Jako by umocňoval onen klid,

který byl všude kolem.

Ticho. Mráz. Bílo.

Chroupání sněhu pod nohama.

My a příroda.

Balzám na mé nervy.

Toníček poprvé na lyžích.

Nutně potřeboval jet na "větráku" (vlek).

Nahoru vyjel, dolů už to bylo horší.

Zatím zůstáváme u malého kopečku,

ale už teď na tom jezdí lépe, než moje maličkost.

Vzala jsem zimu na milost.

A kdo ví, třeba se časem naučím lyžovat i já.

A když ne lyže, tak alespoň ty běžky.

Bydleli jsme v rodinném penzionu.

S vlastní koupelnou a perfektně zařízenou kuchyňkou.

Majitelé velice milí, ochotní se vším vyjít vstříc.

Pokud hledáte klid a milé prostředí,

doporučuji penzion Jeřabina .

Sjezdovky jsou nedaleko.

(Klidné, bez kolotočářské muziky)

My se sem vrátíme v létě.

Už teď se moc těšíme.