... do hlubiny duše

Lucie Ernestová je génius!

Má nádherně malované karty doprovázené texty.

Ukrývají v sobě neuvěřitelnou pravdu.

Ráda bych se o ně podělila.

Budu sem každý měsíc jednu dávat.

Věřím, že i vám něco dají.

Já se s nimi setkala ve škole

na lekcích ticha s Vlastičkou Hillebrandovou.

Úžasná to dáma!

Rozložila karty z Cesty k sobě s tím,

že si každý máme vybrat tu, která nás osloví.

A ta nám o sobě opravdu něco poví.

Vyvolávají překvapivé reflexe.

Ha ha ha, no jasně,
říkala jsem si.

Jak jsem se tak dívala po všech těch nádherných obrázcích,

jeden mne opravdu fascinoval.

Zcela mne do sebe vtáhl a stále vtahuje ...

Vzala jsem si ho.

Přečetla.

A začala plakat.

Konečně mi věci dávaly smysl.
Něco uvnitř povolilo.

Přišla obrovská úleva.

Přijmi každý smutek a úzkost jako
příležitost k tomu, aby ses něco
o sobě naučil. Hledej střípky radosti,
které ti z něho pomůžou

Nauč se proměňovat sílu smutku
a temnoty v radost a světlo.

Jeden budhistický příběh říká, že někdy
smutek přijde neočekávaně. Představ si
ho jako hromadu hnoje, kterou kousek
po kousku odvozíš ze svého nitra, místo
abys s ní páchnul kolem sebe.

Čím větší hromadu těžkostí zvládneš,

tím krásnější bude tvoje zahrada.