... našich 6 neděl

Šestinedělí je za námi.

Dalo mi hned několik překvapujícíh postřehů.

Největším z nich je fakt,
že se lépe zvládají tři děti, nežli dvě.
Tedy alespoň mně.

Proč?
Starší loupežníci se dovedou chvíli zabavit sami
a mně vybyde alespoň chvilka jen pro Bětušku.

Čas jen pro moji osobu je ovšem  stále v nedohlednu ...

Loupežníci přijali ségru se vší láskou, kterou v sobě mají.
Jen by ji hladili, chovali, pusinkovali...

Mají se rádi.
Snad jim to vydrží.

Upřímně?
Moc jsem se bála, jak Bětku přijme Mája, náš mamánek.
Obávala jsem se žárlení a kdo ví čeho ještě ...
opak je ale pravdou.

Je z ní velká ségra se vším všudy.

Největší bitka se doma odehrává o přebalování.

Aby mi samou horlivostí nerozmáčkli malou,
mají rozdělené funkce.

Mája je podavačka všeho potřebného,
Tóňa přebalovač v akci.

Loupežnice kojí, nosí, přebaluje
a já nejsem pozadu :)

Bětuška bude další "vynošené" dítě.
V kočárku byla zatím pouze dvakrát.
Nelíbí se jí v něm.

A já tu bébékáru přitom tak miluju!
Asi si do ní vlezu sama ...

Dokonce jsem si našla chvíli i u šicího stroje.
S pomocnicí jsme došily zbylé závěsy.

Koupelna se dá "zatáhnout".
Hurá!

Říká se, že šestinedělí je čas zamilování se.
Dítě do matky, matka do dítěte.

Ano, jsem zamilovaná až po uši!
A nic na světě to nezmění.

Vím, že ať jednou dítě provede cokoli,
na mé lásce k němu to nic nezmění.

Kdo nás vidí, pozastaví se nad počtem dětí.
Na dnešní dobu - tři? Není to moc?
Není, pro mne akorát.

Cítím se teď šťastně, naplněně, vyrovnaně.
A to i přes brutální nedostatek spánku
a stav vyčerpanosti, který už začíná být hraniční.

Jsem matkou tří dětí a jsem na to nesmírně hrdá.
Jsem za ně šťastná a neskonale vděčná.