Mám ráda naše procházky, když jsme jen spolu, sami.
Jsem ráda, že bydlíme na okraji Prahy. Je tu kousek přírody, rybníky.
Chodíme, díváme se na kačenky, krmíme je rohlíkem.
Zpíváme si, smějeme se, vyprávíme.
Nejraději vyrážím časně ráno.
Když nikde nikdo není.
Ticho léčí.
Nevyhledávám ostatní maminky s dětmi.
Podle manžela tím Toníka ochuzuji.
Nemyslím si.
Nejsem spolčovací typ.
Nepotřebuji vědět, které z dětí má právě koliku.
Nejsem zvědavá na cvičitele dětí, kteří ukazují co vše dítě zvládne na povel.
Jistá soutěživost mezi matkami typu můj umí to a můj zas ono, mě míjí.
Ráda se sejdu s přáteli, kteří nám rozumí, se kterými si máme co říct.
S lidmi, se kterými je nám fajn.
Nejšťastnější jsem sama se svým synem, se svojí rodinou.
Je to můj kousek Ráje na Zemi.
Úžasné procházky a krásná slova :-) Mluvíš mi přímo z duše. Bydlíme v obci pomalu rok a znám tu jen dvě maminky a tak nějak mi to stačí. Takový ten klid při hraní a procházkách je krásný :-)
OdpovědětVymazat