sobota 31. srpna 2013

... do skal!


Volání přírody nás zlákalo k dalšímu pěšímu pochodu. Vytáhli jsme nosítko a vyrazili ku Mšenu. Tentokrát byla naším cílem Cinibulkova naučná stezka. Musím se přiznat, že  toto byl jeden z nejhezčích výletů, které jsme kdy podnikli! Nádhera skal (hlavně bludiště) brala dech. I když ten nám docházel i díky náročnějšímu terénu. Ale vše se zvládlo (díky jištění a podpoře Vítka) a já s Toníkem slezla nejedno skalní úskalí. Stezka je vhodná pro dobrodružné povahy a milovníky skalních útvarů. Ale přiznávám, že je zapotřebí trocha té kondičky a odhodlání (u mne je alespoň to druhé). Jinak musím pochválit i Toníka! Celou cestu byl vzorný a nejtěžší úseky prospal. Byl to jeho zatím nejdelší pochoďák - celých 9 km zvládl levou zadní :) Teď už můžeme směle podnikat čím dál delší túry. V plánu máme Alpy, ale o tom až příští rok ...


neděle 25. srpna 2013

... angreštový

Pro ty, kteří rádi v kuchyni experimentují a nespokojí se pouze s čokoládovými dorty a ovocnými bublaninami, zde mám jeden netradiční koláč. A to koláč angreštový. Je mi jasné, že už je po sezóně a surovina se dostane těžko. Mně stačilo pouze šáhnout do mrazáku. Ano, dá se zmrazit, ale už to není jako za čerstva. Na pečení však stále použitelné :)

Tenhle recept si budu muset založit pro strýčka příhodu, protože na těchto zelených bobulích jsem ujížděla v těhotenství. Takže pokud by na mne příště přišly stejné chutě a byla vynechaná cukrovka, tak bych ho pekla asi o 106 :) 

Léto je na ústupu a už teď se mi stýská po koupání a lehkých šatech. Proto jsem si tento typicky letní koláč vychutnala se vším všudy. A pro příště vyrukuju již s klasicky podzimním, slibuju :)


200g hladké mouky, 100g másla, 450g angreštu, 175g třtinového cukru
175g mletých mandlí, 3 vejce, 1 lžička mandlového aroma

 - z mouky, másla a 3 lžic vody zpracujeme hladké těsto. Zabalíme do potravinářské folie a dáme na 30 minut k ledu. Pardon, do ledničky :)
- v kastrůlku rozehřejeme 1 lžíci másla, přidáme angrešt, lžíci cukru a 4 lžíce vody. Vaříme cca 10 minut. Necháme vychladnout a propasírujeme přes cedník (komu nevadí zrníčka může cedník vynechat).
- v misce promícháme zbylé ingredience
- těsto vyválíme a dáme do hlubší dortové formy (opravdu je toho docela hodně). Propícháme vidličkou a dáme na 10 minut do trouby na 190°. 
- do korpusu dáme angreštovou směs a na ni mandlovou a opět vrátíme do trouby. Pečeme cca 30 minut.

sobota 24. srpna 2013

... do ZOO


Z dětství si pamatuji, jak jsem byla s babičkou v ZOO pečená vařená. Chodili jsme sem téměř každý víkend. Dodnes bydlí v Tróji a nám stačilo pouze seběhnout kopec a byli jsme tam. Vzpomínám na rozkrájená jablka v krabičce a vlhkou žínku v igelitovém sáčku. Na ten charakteristický zápach zatuchliny si pamatuji dodnes. Ale vzpomínám na ty chvíle s láskou a jistou dávkou nostaligie ...

Pražskou zologickou máme v oblibě. Tradičně sem chodíme den před Vánoci a vychutnáváme si klid, atmosféru i tajné krmení mrkví místních horských koz. Dnes jsme sem poprvé vzali Toníčka. Po krátkém sledování a úplném prokadění se až na kraťasy to zalomil a spal až domů ... a my? Krásně jsme si užili  jeden druhého a bylo nám krásně ...

A pro ty, kteří zde dlouho nebyli: sloni mají nový pavilon a je beeeezva! :)

pátek 23. srpna 2013

... ze šuplíku

Naše šuplíky skrývají nejedno překvapení. Jsou místem, na které přijdou věci potřebné, používané, ale také ty, které se musí schovat. Mezi takové věci patří nový růženec, který jsem měla připravený do svatební kytice a našla ho až měsíc po té, takže jsem ho musela oželet (můj modlitební dřevěný by se mi tam moc nehodil).To samé se stalo s podvazkem, který mi dala dárkem ségra a já musela obléci jiný, který jsem dostala dárkem k zapůjčeným šatům... Nu a tak to se mnou bývá  pořád. Ráda uklízím a přesouvám věci z místa na místo a ve finále nemůžu nic najít. Jak jinak, že :)


Dnes ráno můj šuplík u nočního stolku vydal své velké tajemství - modlitbu manželů Martinových, která na mne před lety vypadla ze staré Bible. Do dnes se mi nepovedlo zjistit, komu patřila...


O životě těchto blahoslavených manželech se můžete dočíst zde. Musím se přiznat, že se mne jejich životní osud dotýká, inspiruje mne a zároveň velice dojímá. Žili velice zbožný život, což se v dnešní době téměř nevidí. Bůh byl nejen v jejich srdcích, ale také v díle a výchově dětí. Ludvík a Zelie spolu přivedli na svět devět dětí, ale pouze pět dcer se dožilo dospělosti a vstoupili do kláštera. Neumím si ani představit onu nesmírnou hloubku bolesti, když matce umírá dítě v náručí a frustraci z toho, že mu nemůže pomoci. Zelie si tímto osobním peklem prošla hned čtyřikrát. Věřila, že se s dětmi jednoho dne setká a mezi tím budou bdít nad zbývajícími členy rodiny jako strážní andělé. Modlím se, abychom si nemuseli tímto nikdy projít. Neumím si představit nic horšího, než ztrátu dítěte.

Společně vychovávali dcery ke zbožnosti, lásce, úctě a ochotě si vzájemně pomáhat. Tímto dobrým jednáním si dle slov Zelie vsazovali perly do koruny, kterou jednoho dne budou nosit v nebi. Nejmladší dcera si však maminky moc dlouho neužila. Zelie umírá v mladém věku a Terezka (sv.Terezie z Lisieux) ve svých pouhých čtyřech letech při pohřbu pronesla nádhernou větu: "Bůh mi dal otce a matku, kteří byli více hodni nebe nežli země."

Věřím, že každého z nás jistým způsobem ovlivnili či ovlivňují osudy ostatních. Já se s vámi musela podělit o životě manželů, kteří zpočátku žili čistým svazkem a až později převzali roli rodičovskou (a že se ji zhostili na výbornou). Pro mnohé jsou tito lidé neznámou postavou z církevních dějin, ale pro mne dva rodiče s obrovským srdcem...


středa 21. srpna 2013

... se sovou


Poslední dobou jsem měla nějakou krizi - nechtělo se mi absolutně nic. Péct, uklízet, šít ... připisovala jsem to celkovému vyčerpání z několikadenního nevyspání.

Tato teorie se mi potvrdila. Jakmile Toník začal trošku spát. Elán se mi vrátil zpět a ze stroje vypadla sovičková kabelka. 

I přes fakt, že sovičkám příliš neholduji, tak se mi tahle látková frajerka opravdu líbí a nejraději bych si ji nechala. Doufám, že se bude Klárce líbit a bude ji dělat radost. A já? Asi si jednu budu muset taky ušít  ... :)

úterý 13. srpna 2013

... už mi nesmí do baráku!


Plastové autíčko a jiné hračky.Sama jsem je nekupovala, plastovým hračkám moc nefandím. Všechny, které doma máme, jsme dostali. Dnes Toník ulomil kolečko a díky tomu vznikly ostré a nebezpečné hrany! Ani nemusím říkat, jak jsem se polekala a zároveň naštvala! Ještě, že se nic nestalo. Ale díky tomuto karambolu jsem učinila zásadní rozhodnutí: PLASTOVÉ HRAČKY UŽ MI NESMÍ DO BARÁKU! Velmi doufám, že to veškeré příbuzenstvo vezme na vědomí a pochopí ...


Vytáhli jsme dřevěné kostičky a doufáme, že se sbírka přírodních hraček bude jen rozrůstat. Tak nám držte palce!

neděle 11. srpna 2013

... ke konci léta


Léto pomalu končí, podzim se blíží...
a my se vydali do polí nakrást trochu té dekorace :)
Vstupní dveře dostaly novou výzdobu, zbylo i do vázy na stůl.

Doufám, že nám to soused odpustí a díky našemu lupu nezchudne :)

středa 7. srpna 2013

... na stojáka

Pryč je ta doba, kdy jsem položila miminko a na tom místě také ZŮSTALO. Z Toníka se dávno stala mobilní jednotka zprvu plazící se vzad, později po všech čtyřech vpřed. Nyní k tomu přidal i stoj. Stojí u nábytku, v postýlce ... zkrátka všude, kde mu to jen prostředí dovolí...


... a jelikož se pro nás jízda v hlubokém kočárku stala sportovním výkonem a dalo se jezdit pouze ve dvou (jedna tlačila kočár, druhá držela kluka hopsajícího u boudy), tak jsme z krabice vytáhli sporťáček a drandíme v něm. Původní nápad zakoupit kšírky jsme zavrhli. Na ten jeden měsíc už by to nejspíš nemělo ani cenu ...


Pryč je ta doba, kdy jsem měla maličkaté miminko v hluboké korbičce. Teď mám velké chlapisko v odlehčeném kočárku :)

úterý 6. srpna 2013

... Čtyři lásky

Konečně jsem dočetla knížku, kterou jsem měla rozečtenou neuvěřitelně dlouho. Ne však kvůli jejímu obsahu (byl mimořádně povedený), ale kvůli nedostatku času. Teprve na chalupě, kdy Toníka udolal čerstvý vzduch, jsem měla možnost dolouskat poslední řádky ...

C.S.Lewis napsal krásnou úvahu týkající se přátelství, náklonnosti, érosu i křesťanské lásky. Tomu, kdo zažil alespoň jednu zmíněnou lásku, doporučuji knihu přečíst :) Je psaná s citem, jemností a moudrostí, kterou přináší život sám.


"Bůh je láska a láska je Bůh ... "
"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic." 
 "Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje. Není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, není škodolibá, ale raduje se z pravdy. Všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží." 
 (1. list Koryntským)
"Kéž by mne zlíbal polibky svých úst - nad víno lahodná jsou milování tvá! Oleje tvé tolik lahodně voní, jak olej se line jméno tvé. Vezmi mě s sebou, poběžíme, do svých pokojů kéž uvede mě král! 
 (Píseň Písní)

neděle 4. srpna 2013

... jak jsme se měli?

Opět jsme na pár dní vyrazili směr Mláka. Užívali jsme si po svém - tatínek rybařil, Toník divočel a já si konečně dočetla knížku. Společně jsme podnikali výlety, jezdili na kole a vychutnávali si prázdninových chvil.


Vyrazili jsme kolmo na Rožumberk i k památníku Emy Destinnové, kterou osobně znal Vítkův pradědeček. Byl zaměstnán coby kočí a vozil ji mimo jiné i na její oblíbené rybářské místo. Jednou ji tam zastihla bouřka, koně se splašily a praděda ji krásně vyklopil z kočáru. Od té doby jí dělal pouze zahradníka.

Na Červené Lhotě jsem si zavzpomínala na milou pohádku o Zlatovlásce, která si mne získala díky písničkám a Jiříkovi. Zpívala jsem si díky ní celé těhotenství a od narození má Toník její melodie rád. Dokonce jsme zde absolvovali i hodinovou prohlídku a to bez řevu. Máme to ale vzorné dítě!

Krásně odpočatí a plni dojmů jsme vyrazili zpět do Prahy ...

sobota 3. srpna 2013

... a zase ty puntíky!


Na Jihu je komárů jako naseto a moskytiéra nad postýlkou je nezbytným vybavením.
Aby nebyla taková obyčejná, tak jsem ji vylepšila a našemu námořníkovi k ní ušila pár lodiček.
Volba vzoru byla zcela jasná, puntíky u nás vedou. A barva? Ladící k postýlce ...


... a Toník? Pečlivě dohlížel na celý šicí proces ...