Vyrazili jsme kolmo na Rožumberk i k památníku Emy Destinnové, kterou osobně znal Vítkův pradědeček. Byl zaměstnán coby kočí a vozil ji mimo jiné i na její oblíbené rybářské místo. Jednou ji tam zastihla bouřka, koně se splašily a praděda ji krásně vyklopil z kočáru. Od té doby jí dělal pouze zahradníka.
Na Červené Lhotě jsem si zavzpomínala na milou pohádku o Zlatovlásce, která si mne získala díky písničkám a Jiříkovi. Zpívala jsem si díky ní celé těhotenství a od narození má Toník její melodie rád. Dokonce jsme zde absolvovali i hodinovou prohlídku a to bez řevu. Máme to ale vzorné dítě!
Krásně odpočatí a plni dojmů jsme vyrazili zpět do Prahy ...
Žádné komentáře:
Okomentovat