Slyšeli jsme na něj samé ódy.
Tak jsme se také vypravili.
Ač nemiluji dětská hřiště,
tak tady jsme si to všichni užili.
Areál veliký.
Včetně klidných zákoutí.
Děti nadšené.
Hlavně z trampolíny.
Neuměla jsem si ani představit takové množství všeho.
Těch lanových center.
Tobogánů.
Bludišť.
Podzemních chodeb.
Až z toho šla hlava kolem.
Také z hlídání dětí.
Starost, aby se neztratily.
Aby se jim něco nestalo.
Však to znáte.
Oči vykoukané.
Nemohu si pomoct, ale ...
... v lese je mi lépe.
Miluji ptačí a žabí koncerty.
Šumění listů ve větru.
Praskání větviček pod nohama.
Vůni jehličí.
Klid, ticho, svobodu.
Sounáležitost.
Boží přítomnost.
Lásku.
Mohla bych tu být pořád ...
Konečně někdo napsal totéž, co si myslím aj já. V lese je mně dobře a našim dětem taky, akorát s tímto přístupem dnes jsem trošku za exota... Ať se Vám dobře daří a hodně lesní pohody přeju. Pavla
OdpovědětVymazatAnetko, pod to se podepisuju - všema deseti! :)
OdpovědětVymazatVypadá to tam krásně, ale i já jsem raději někde v přírodě.
OdpovědětVymazat