Vítek dostal dva dny dovolené.
Spojili jsme je s víkendem
a vyrazili na chalupu.
Na mé milované Kokořínsko.
Do kouzelných pískovcových skal.
Divokých roklí a hlubokých lesů.
Vesničky s roubenými chaloupkami
vprostřed rozkvetlých luk a polí.
Neznám hezčí místo.
I když pro manžela stále vedou více JČ.
Ano, i ty mají svůj půvab - rybníky.
Ale skály jsou prostě skály ... a ty roubenky!
Mohu na nich oči nechat.
Program byl jasný.
Dopoledne procházka po lese,
odpoledne na výlet
a večer cachtání v bazénku.
Podívali jsme se na místo,
kde jsme byli už i s maličkým Toníčkem: klik
Cinibulkova naučná stezka se skalním bludištěm.
Krásná, dobrodružná, s každým krokem jiná :)
Z čista jasna přestal loupežník skákat po skalách.
Naopak začal pobíhat po lese, sbíral šišky s mechem
a cpal je do vykotlaného pařezu s dešťovkou.Chvíli jsme ho pozorovali,
nechtěla jsem mu do toho zasahovat.
Ale zvědavost mne přemohla
a otázka "co to děláš" ze mne vylétla jako blesk.
"Šiškovou polívku, přece!"
Zněla odpověď s tónem, který mluvil za vše.
(Je to nad slunce jasné, tak proč se matko ptáš)
Než jsem stihla dodat cokoli jiného, pokračoval.
"Hotová bude až sem půjdeme příště."
S tím vhodil poslední šišku do kastrůlku a vyrazil na další cestu.
Navštívili jsme hrad Bezděz.
Když jsem vyfuněla kopec
(Mariánka nám musela nějak přibrat),
přihnal se déšť s bouřkou.
Byli jsme na kopci, vysoké stromy kolem.
Já vyděšená k smrti (na bouřku nám nemilé vzpomínky).
Co teď.
Spěchat dolů k autu a jet domů?
To nám přišlo škoda, nevidět hrad.
Schovali jsme se v kapli a čekali, až se to přežene.
Jako zázrakem to bylo téměř hned pryč.
Uf a juch!
Když se vydáte na Bezděz,
zcela jistě uvidíte představení šermířů.
Už od mého dětství tady jsou rok co rok.
A hradní kaple?
Prý se v ní plní přání,
když se za ně vroucně pomodlíte.
Zjistila jsem, že málokdo zná a navštíví hrad Housku.
Většinou se dává přednost Kokořínu či Bezdězu.
Tento hrádek je sice maličký
s interiéry nic moc.
Ale za to v sobě ukrývá nejednu záhadu.
Dle legendy je pod kaplí jáma do pekel,
ze které unikala síra a prapodivná stvoření.
Lidem naháněla velikou hrůzu.
Pro jistotu ji ucpali a místo pořádně vysvětili.
Hrad je zbudovaný pro obranu zevnitř,
jako snad jediný na světě.
A co víc, mají zde i strašidlo :)
Sjíždějí se sem lovci záhad z blízka i dáli.
Houska je stále něčím fascinuje ...
Na hradě jsem byla už několikrát,
ale tentokrát jsem chtěla prohlídku ukončit hned po pěti minutách.
Co vše dokáže příšerný průvodce a dva velcí smradlaví psi.
Pochopte, nemám nic proti čtyřnohým mazlíkům.
Ale do interiéru hradu mi moc vhodní nepřijdou ...
Tak raději zpět do přírody.
Na Pokličky.
Jednu z dominant Kokořínska.
Vzpomínám na dobu, kdy se mohlo lézt přímo na vršek pokliček.
Ještě, že je to dnes už zakázané.
Z pokliček nemusíte hned zpátky z kopce dolů.
Můžete si udělat příjemnou procházku po modré
rovnou k Žábě i Hlavě a od nich přes Apatyku zpět pod kopec.
Když se řekne Kokořínsko,
každému se vybaví hrad Kokořín.
Není se ani čemu divit.
Však i my jsme měli k němu cestu.
Toníček má rád pohádku Korunní princ.
Pořád se ptal, jestli je Honza doma a kdy ho uvidí ...
Nebyl, zrovna jel za princeznou :)
Nedá mi to a musím si zavzpomínat na to léto,
kdy jsme prvně brouzdali po Kokořínsku ve dvou.
Přesně před šesti roky.
To už snad není ani pravda :)
Prodloužený víkend na chatě jsme si všichni užili.
Ať už po výletech, na chalupě či jen tak v lese.
Kéž bychom tam mohli být déle.
Nepřestanu pět ódy na náš kočár.
Projede vším.
Po šiškách, kamenech, polňačkou, ...
a malá loupežnice při drncání vytuhne do pěti minut.
Mějte krásné léto!
A přijeďte na Kokořínsko.
Třeba se tu někdy potkáme :)
Žádné komentáře:
Okomentovat