sobota 27. dubna 2013

... zlatá rybko

V pohádkách se praví: "Chyť zlatou rybku a splní ti tři přání" ...
My jsme jich minulý rok vylovili hned patnáct a teď je vracíme zpět domů.
Celou zimu přečkaly ve velkém sudu v garáži.
Kdo ví, zda opravdu plní přání.
Každopádně nám se to největší splnilo ...


čtvrtek 25. dubna 2013

... Tančící skály

Do rukou se mi dostala další knížka od mého oblíbeného autora - Tančící skály. Opět mě její obsah nadchl a donutil k jistému zamyšlení nad běžným chodem věcí. Čas od času si asi každý z nás v životě položí pár otázek typu: kdo jsme, kde se vzal život, co je podstata života ... ale také zcela běžných: Proč chodit v neděli do kostela? Je vůbec Bůh, když dovolí nespravedlnost a násilí? Dá se věřit Bibli, když je v ní tolik nesrovnalostí? ... na tyto a na mnohé další otázky naleznete právě v této knize odpovědi ... stačí pouze otočit list ... a číst ...
.....
Jediným místem, kde je možné se před Bohem skrýt, je Boží náruč.
.....
Podobně jako dobří rodiče jedná s člověkem Bůh. Dítě dostává svobodu a Bůh s úzkostí čeká, zda dítě svou  svobodu zvládne a využije ji k dobrému. Nebo jestli je dítě schopno po chybě říci svému Bohu: "Promiň."
.....
Přednášky o hodnotě lidského života nemůžeme začít jinak než konstatováním smutného primátu, který v živočišné říši držíme: jsme jediný druh na světě, který zabíjí svá mláďata, protože se mu nechce o ně starat. Tvor, který sám sebe klasifikuje jako vrchol evoluční pyramidy je příliš lhostejný k tomu, aby se postaral o své potomky. Obhajuje se tím, že mláďata do určitého věku ještě nejsou mláďata, a pak už jsou.
.....
Život sám je dost tvrdý a plný bolesti, není třeba si ho ještě více znepříjemňovat. Místo toho je třeba důsledně využívat všechny příležitosti, které nám nabídne den. Ráno bez smlouvání vstanu, když zazvoní budík. Přijdu ze školy a mladší sourozenec si se mnou chce hrát, a tak mu věnuji půlhodinku života. Prarodič nebo osamělý soused si bude chtít povídat, a tak ho vyslechnu. O přestávce spolužákovi trpělivě pomohu se školou. Odpovím na nepříjemný dopis. Ve školní jídelně jím bez vybírání to, co zrovna je. A tak dále. Každý z nás máme denně desítky takových drobných příležitostí, jak získat pevnou vůli. A ani si nemusíme nic vymýšlet, stačí jen využít příležitosti, které nám den přinese. 

pondělí 22. dubna 2013

... Den Země

Musím se přiznat, že jsem ekolog na prd. Snad jediné, co pro životní prostředí děláme, je třídění odpadu a dodržování čistoty v přírodě. Dokonce jsem ani netušila, že existuje nějaký den Země! Svoji mezeru ve vzdělání jsem si doplnila až díky naší mateřské školce, která v parku pořádala akci: Pomáháme přírodě dýchat! Děti nabodávaly odpadky na klacíky a poté třídily do pytlů.

Je až k nevíře, kolik nepořádku se našlo na jednom malém plácku. Měli bychom se všichni sami nad sebou pořádně zamyslet! Příroda je tak krásná ... tak proč si ji zaneřádit odpadem? 
Pomáhali jsme mamce (učitelka zmíněné MŠ) vyrábět papírové čapky pro děti. Po očistě parku  následovala debata a hra na téma: třídím, třídíš, třídíme!

čtvrtek 18. dubna 2013

... máme doma krtka

Kdo by neznal  klasický dort z prášku s banány a šlehačkou ...
Ale proč nevyzkoušet i "domácí" verzi?
  • TĚSTO: 100 ml oleje, 100g cukr moučka, prášek do pečiva, 2 lžíce kakaa, 2 vajíčka, 125 ml mléka, 180g polohrubé mouky
  • KRÉM: 1 rozmixovaný banán, 2 šlehačky ke šlehání, ztužovač na šlehačku, 40g cukr moučka, 60g nastrouhané čokolády na vaření
  • 3 banány dospod vydlabaného korpusu 

středa 17. dubna 2013

... doteky jara

Už chybí jen stromy a zahrada bude v plném květu ...


... jak jde čas



Připadá mi až neskutečné, jak ten čas letí ... 
Před čtyřmi roky jsme spolu začali chodit a teď jsme čtyři měsíce rodiči ...
ŽIVOT JE KRÁSNÝ!

pondělí 15. dubna 2013

... byli jsme se přivítat

Včera jsme byli s Toníčkem na vítání občánků Prahy 14. 

Letos je u nás hodně dětí, proto bylo vítání rozděleno do dvou skupin a my byli v té první. Všechny děti byli vzhůru, jen náš šmudla to skoro celé prospal. Trochu jsme se báli, že bude dělat rotyku, ale mile nás překvapil. Poslechli jsme si kratinký projev našeho starosty, zapsali se do pamětní knihy, dostali drobné dárky a šli domů. Odcházeli jsme mírně rozčarovaní. Hodně nás mrzelo, že nemohl sedět tatínek vedle nás. Přišlo nám to takové zvláštní, že takto "trhali" rodinu, ale jak se říká ... jiný kraj, jiný mrav ... 

... Toníkovo první auto od starosty ...
... zapsáno do pamětní knihy ...

... návrat ke Stromu života

Ve svém životě jsem se setkala s mnohými názory a dostala se do řady diskusí. Mezi nejožehavější témata bezpochyby patří věda - náboženství. Mám ráda biologii a genetiku. Věřím v Darwinovu teorii i v Pána Boha. Že se tyto dvě roviny vylučují? Že může být jedno bez druhého? Že nemám míchat jablka s hruškami?

Až se mě někdo příště optá, jak je možné soužití vědy s náboženstvím, tak mu místo  dlouhých rozhovorů doporučím přečíst právě tuto knihu. Vydáváme se s ní do nitra věci a necháváme se vést samotnou přírodou bez hypotéz a teorií...


Darwinovský strom života, jak se obvykle kreslí ve všech učebnicích, má "nahoře" a "dole" a intuitivně navozuje představu, že evoluce míří vzhůru, k cíli někde nahoře. Obraz se stromem života však není příliš přesný - pokud bych si mohl vypůjčit obraz z naší přírody, spíš než strom připomíná skutečnost katrán. Katrán tatarský je velmi pozoruhodná rostlina, která se k nám na Pouzdřanskou step dostala zřejmě odněkud z Ruska, kde je na tamních stepích doma. Celá rostlina má v dospělosti tvar obrovské koule, přibližně metrového průměru, takže katrány z dálky poněkud připomínají pasoucí se beránky. Na konci sezóny, na podzim.se ulomí a vítr pak tuto kouli honí po stepi sem a tam. Jak se katrán koulí, ztrácí cestou semena a výsev do nových lokalit je tímto vtipným řešením zajištěn. Katrán je obrazem života, ne strom. Každý organismus totiž míří jinam! 
..... 
Svět z pohledu víry je v obou případech zázračný. Ježíšovo rozdávání z koše, kam bylo vloženo pět chlebů tak, aby se nasytil celý zástup, chápe evangelista jako zázrak. My vložíme zrno pšenice kousek pod povrch země - a země vyprýští cosi, co samo od sebe natočí své kolektory ke světlu a co dá nakonec mnoho zrn. Co je větší zázrak - jednorázové nasycení pěti tisíců, nebo každodenní nasycení pěti miliard? Je větší zázrak vytáhnutí chleba z koše, nebo klasu pšenice ze země? 
..... 

Díky přírodním vědám jsme si uvědomili, že není důležité, zda se přírodní zákonitosti porušují nebo neporušují. Důležité je, že příroda je. 


... když vyjde sluníčko


Konečně přišlo pravé a nefalšované JARO a tak jsme vyrazili i s naším drobkem na procházku. Musíme trénovat na léto, až budeme drandit na pořádné výlety :)

středa 10. dubna 2013

... drobné radosti

" Žádné dítě není tak roztomilé, aby matka nebyla šťastná, když konečně usne."
Ralph Waldo Emerson 

úterý 9. dubna 2013

... Chatrč

Před třemi lety se mi dostala do rukou neobyčejná kniha - Chatrč. Od té doby jsem ji četla několikrát a pokaždé mě v ní zaujalo něco jiného. Jen málokterá kniha mne dokáže dojmout tak, že pláču. Této se to povedlo. Nyní jsem si ji přečetla znova a příběh jsem najednou viděla zcela jinýma očima ... očima rodiče ...                                                                                  

Většina z nás se potýká se svým vlastním žalem, neuskutečněnými sny a zlomeným srdcem. Každý z nás se vyrovnává se svou jedinečnou ztrátou, svou vlastní chatrčí ... (Wm.Paul Young)
Příběh začíná ztrátou dcery, která byla unesena a pravděpodobně i zabita. O několik let později obdrží Mack, utápějící se v nejhlubší beznaději, podivný vzkaz, který vypadá, jako by byl od samotného Boha. Zve ho na setkání v chatrči, do centra jeho nočních můr. To, co tam nalezne, změní jeho život ...
 
"Koho mám soudit?"

"Boha", na okamžik se odmlčela "a lidstvo". Pronesla to tak, jako by to nebylo nic neobvyklého. Prostě to splynulo z jejích rtů, jako by k něčemu takovému docházelo každý den.
Mack byl ohromený. "To přece nemůžeš myslet vážně," zvolal.
"Proč ne? V tvém světě určitě existuje mnoho lidí, o kterých si myslíš, že si zasluhují být souzeni. A určitě se najde i pár takových, kterým se dává za vinu mnoho bolesti a utrpení. Co třeba ti nenasytní, kteří se přiživují na chudých tohoto světa? A co ti, kteří obětují své nedospělé děti válce? Co muži, kteří bijí své ženy, Mackenzie? Co takhle otcové, kteří bijí své syny z jediného důvodu, a sice aby utišili svou vlastní bolest? Copak ti si nezasluhují být souzeni, Mackenzie?"
Mack cítil, jak jím zmítá vlna jeho nevyřešené zloby. Zanořil se do křesla a pokoušel se zachovat klid navzdory náporu představ, ale cítil, že ho jeho sebeovládání opouští. Zaťal pěsti, když se mu sevřel žaludek a zrychlil dech.
"A co teprve člověk, který si za svou oběť vybírá nevinné malé holčičky? Co on, Mackenzie? Je ten muž vinen? Měl by být odsouzen?"
"Ano!" vykřikl Mack. "Zaslouží si věčné zatracení!"
"Má on vinu na tvojí ztrátě?"
"Ano!"
"A co jeho otec, člověk, který svého syna vychoval k násilí, co ten?"
"Ano, ten taky!"
"Kam až půjdeme zpátky, Mackenzie? Toto dědictví zlomenosti jde zpátky až k Adamovi, co tedy on? Ale proč se zastavit u něj? Co takhle Bůh? Bůh to všechno zavinil. Je Bůh vinen?"
Mackovi se točila hlava. Vůbec si tu nepřipadal jako soudce, spíš jako ten, kdo je sám souzen.
Žena neměla slitování. "Není tohle ten bod, na kterém jsi uvízl, Macku? Neživí to tvůj Velký smutek? To, že Bohu se nedá důvěřovat? Otec, jakým jsi ty, přece může soudit Otce!"
Jeho zlost opět vyšlehla jako ohnivý plamen. Chtěl se z toho vyvléknout, ale ona měla pravdu a nemělo smysl to popírat.
Pokračovala: "Copak není tvoje stížnost oprávněná, Mackenzie? Že Bůh v tvém případě selhal, stejně jako selhal v případě Missy? Že než Bůh začal se stvořením, věděl, že jednoho dne bude tvoje Missy brutálně zavražděná, a přesto v něm pokračoval? A potom dovolil té pokřivené duši, aby ji vytrhla z tvé milující náruče, přestože měl moc ji zastavit. Není Bůh na vině, Mackenzie?"
"Ano, Bůh je na vině!" To obvinění viselo v místnosti, v jeho srdci právě dopadlo soudcovské kladívko.
"Když tedy dokážeš tak snadno soudit Boha, jistě můžeš soudit i celý svět. Musíš si vybrat ze svých dětí dvě, které stráví věčnost v Jeho novém nebi, ale pouze dvě."
"Cože?" vybuchl a nevěřícně se na ni podíval.
"A musíš si ze svých dětí vybrat tři, které stráví věčnost v pekle."
Mack nevěřil svým uším a zmocňovala se ho panika.
"Pouze tě žádám, abys udělal něco, o čem jsi přesvědčen, že to dělá Bůh. On zná každého člověka, který kdy byl počat, a daleko lépe a opravdověji, než jak budeš ty kdy znát svoje děti. Každého ze svých synů a každou svou dceru miluje podle toho, jak tyto bytosti zná. A ty věříš tomu, že odsoudí většinu z nich k věčným mukám, na věky je zbaví své přítomnosti a své lásky. Není to pravda?" 
"Asi ano. Já jsem o tom vlastně nikdy takhle nepřemýšlel.Prostě jsem předpokládal, že by toho Bůh zřejmě byl schopen. Hovory o peklu byly vždycky tak nějak abstraktní, netýkaly se někoho, kdo by ... " Mack zaváhal, uvědomil si, že to co chce říct, bude znít ošklivě, "někoho, kdo by mě skutečně zajímal."
"Pak tedy předpokládáš, že pro Boha je to snadné, přestože ty toho nejsi schopný? No tak, Mackenzie. Které tři ze svých dětí odsoudíš k peklu? Katie se ti právě teď nejvíce vzpírá. Chová se k tobě ošklivě a říká věci, které tě zraňují. Mohla by být tou první a nejlogičtější volbou. Co takhle ona? Jsi soudce Mackenzie, musíš se rozhodnout."
"Nechci být soudce," řekl Mack a vstal. Myšlenky se mu honily hlavou. Tohle nemohlo být doopravdy. Jak by mohl Bůh od něho žádat, aby volil mezi svými dětmi? V žádném případě by neodsoudil Katie ani žádné ze svých dětí k věčnému peklu jen proto, že hřešily proti němu. Dokonce ani kdyby Katie nebo Josh nebo Jon neo Tyler spáchali nějaký odporný zločin, by to neudělal. Nemohl by! Pro něj to nebyla otázka jejich chování, byla to otázka lásky, jakou k nim cítil.
"Nemůžu to udělat," řekl tiše.
"Musíš," odpověděla.
"Nemůžu to udělat," opakoval hlasitěji a s větší naléhavostí.
"Musíš," řekla znovu, tišším hlasem.
"Já ... to ... ne-u-dě-lám!" zařval Mack, zatímco v něm vřela krev.
"Musíš," zašeptala.
"Nemůžu! Nemůžu a neudělám!" Slova a emoce se hrnuly ven. Žena jen stála, přihlížela a čekala. Konečně se na ni podíval, v očích prosbu. "Nemohl bych to být místo  nich já? Jestliže potřebuješ někoho pro věčná muka, já je místo nich podstoupím. Šlo by to? Mohl bych to udělat?" Padl jí k nohám, plakal a žadonil. "Prosím, nech mě to podstoupit za moje děti, prosím, rád bych to udělal ... Prosím, žádám tě o to..."
"Mackenzie, Mackenzie," zašeptala a její slova byla jako sprška chladivé vody za nesnesitelně horkého dne. Rukama se něžně dotkla jeho tváře a zvedla ho na nohy. Přestože ji přes slzy viděl rozmazaně, poznal, že se zářivě usmívá. "Teď jsi promluvil jako Ježíš. Soudil jsi dobře. Jsem na tebe moc pyšná."
...

neděle 7. dubna 2013

... přišlo jaro do chalupy



Konečně jsem se dostala k tvorbě jarní dekorace. Pozdě, ale přece :)
Věnec na dveře mám hotový, ale jaro stále nepřichází.Kde se jenom letos toulá?

úterý 2. dubna 2013

... MATKA v krizi a vzápětí v koncích ...

Abych při nočním kojení neusínala, tak jsem tuto dobu využila na čtení. Z pochopitelných důvodů jsem hledala literaturu nenáročnou na pozornost, však čtivou a humornou. Do ruky se mi dostaly dvě knihy od Simony Monyové, kterou si velmi oblíbila moje babička. 

Matka v krizi a Matka v koncích jsou dvě tenké knížky, které vtipně vystihují život matky třech synů, jenž nebyl vždy procházkou růžovým sadem. Říká se, že mateřská láska, je ten zvláštní pocit, který žena vnímá, když všechny její děti spí. Simona Monyová zastává názor, že mateřská láska je naopak věrným odrazem toho, co jsme ochotné pro děti udělat, obětovat i vydržet, když jsou vzhůru.


Jsem ochotna uvěřit, že existují dobré matky, ale zkazky o matkách dokonalých řadím k nebezpečným mýtům. Mnohem nebezpečnějším než povídačky o ideálních mužích, univerzální velikosti dámského oblečení a naprosto jednoduché obsluze nového elektrospotřebiče, jehož základní funkce jsou sepsány na sedmdesáti stranách manuálu v čínštině.
Stát se dokonalou matkou je reálné asi jako vyšplhat na Mount Everest v domácích pantoflíčkách s labutěnkou. A přes to jsou zástupy žen, které celé mládí putují za fata morgánou dokonalé matky. Nutno podotknout, že právě tyto ženy podstatnou část méně lákavé poloviny svého života tráví v ordinacích psychiatrů.
Nejsem romantická maximalistka. Vrcholem mých mateřských cílů bylo pouze, abychom já i moje děti celý výchovný proces ve zdraví přežily ...

pondělí 1. dubna 2013

... hody hody doprovody ...

Naše první společné Velikonoce s velkým koledníkem :)
To bylo radosti z pomlázky. Vůbec ji nechtěl pustit. Příští rok vyrazí na ty naše baby už s košíkem.