sobota 27. září 2014

... o tom našem nočníkování

Když se malý narodil, měla jsem cíl.
Do dvou let bez plenek.


Nočník přinesl Mikuláš minulý rok.
Bála jsem se, jak ho přijme.
Naštěstí bez protestů.

Byla jsem rozhodnutá nelámat nic přes koleno.
Někdy měl náladu sedět, jindy ne.
Vždy bylo nutné zavést pozornost jinam.
Hračkou, knížkou, pohádkou.

Postupem času jsem ho posazovala v pravidelných intervalech.
Když byl posazený, udělal co měl. 
Ale sám od sebe si neříkal.


Nočníkování šlo vždy, když měl prdku holou.
Jakmile měl plenku, nelámal si s nočníkem hlavu.

Rozhodla jsem se vyzkoušet tréninkové kalhotky v domnění,
že ho budou více motivovat.

Na trhu je jich velké množství.
Anavy jsem si coby plenky velmi oblíbila.
Takže volba byla jasná.


Výsledek však nebyl takový, jaký jsem očekávala.
Toník je považoval za "jiné"plenky.
Takže byl více mokrý, nežli motivovaný.

Dalším pokusem byla metoda holé zadnice.
Nechala jsem ho běhat po bytě jen tak.
Opět jsem se domnívala, že to povede k lepšímu výsledku.

Chvilku ano.

Ale později přišel na to, že čůrání na podlahu je vlastně zábava.
Takže běhal a loužičkoval všude, kde mohl.
Po nočníku ani nevzdechl.

Rezignovala jsem, natáhla pleny
a opět zavedla metodu pravidelného posazování.


Po nějakém čase jsem zkusila opět změnu.
Plenky jsem jednoduše sebrala a natáhla trencle.

Věřte nebo ne, ale zabralo to!
Stálo to několik mokrých kalhot a neustálé praní.

Dnes je Toníčkovi rok a 9 měsíců.
Doma běhá bez plenky.
Vydrží i na zahradě.

Na spaní a na delší procházky je tedy pořád má.
Občas se přihodí nějaká nehoda, kdy v rámci zápalu hry zapomene.
Ale co. Brzy se vypiluje i to.
Věřím tomu :)

***
Odplenkování je běh na dlouhou trať.
Je to velice individuální proces.
Učíte se při něm oba.
Vy i dítě.

Nezapomínejte na trpělivost a laskavý přístup.
Ani vy jste se to nenaučili hned.
Nočníku zdar!






sobota 20. září 2014

... trénuji


Jak jsem slíbila, tak činím.
Trénuji stehy. Po večerech, když skřítek usne.

Z bubínku mi vyletěla vážka.
Přemýšlím, kam s ní.
Na polštář? Na klopu kabelky?


Nu, však já si poradím :)

úterý 16. září 2014

... učím se


A moc mě to baví!
Chce to tedy ještě pocvičit.
Ale už teď mám z výšivky radost.

Dnes vyrážím do galanterie vykoupit bavlnky :)
Snad je v té naší malé "vesnické" budou mít, do centra se mi nechce.


čtvrtek 11. září 2014

... Fantom opery

"Láska, která neumírá, hudba, která je věčná..."


Včera večer jsme shlédli předpremiéru.
Přiznám se, měla jsem obavy.

Fantoma opery mám velice ráda.
Melodie z něj zbožňuji.

Bála jsem se, jaké bude jeho provedení v muzikálu.
Bála jsem se, že budu zklamaná.

Byla jsem mile překvapená!
Ba co víc, nadšená!

Dějová linie kopíruje onu filmovou.
Nádherně zpracovaná scéna i dekorace!
Živý orchestr. I když opravdové varhany chyběly.

Pěvecké výkony byly nádherné!
Balancovaly na pomezí muzikálu a opery.
Především výkon Christine Daaé byl takový, jaký být měl.
Překrásný s velikým rozsahem a jemným provedením.

Hned bych šla znovu.
Hudba mi stále zní v uších.

Pokud by někoho zajímalo herecké obsazení, tak je k nahlédnutí zde .
Není to klasický muzikál! A je to dobře.
Poslední dobou nemají úroveň.
(takový Hamlet či Carmen mě zklamaly neskutečně)

Během představení se rozpohyboval malý skřítek.
Buď se mu to také líbilo a nebo se chtěl oběsit na pupečníku.
Pevně věřím, že to byla spíše ona první varianta.
Tak jako tak. Už o něm vím :)

Běžte se také podívat.
Potěšte svůj zrak i sluch kvalitním výkonem.

Publikum tleskalo vestoje. Aplaus veliký.
To jsem zažila naposledy v Národním a to ještě před mnoha lety.

pondělí 8. září 2014

... příprava


Našla jsem ho s pomalovaným bříškem.
S radostí mi oznámil, že má "momo".
Pohladí si pupek, pak pohladí můj a jde si hrát.

Příprava na sourozence v plném proudu :)
Asi jsou to hormony, ale dojal mě tím neskutečně.