Když se malý narodil, měla jsem cíl.
Do dvou let bez plenek.
Nočník přinesl Mikuláš minulý rok.
Bála jsem se, jak ho přijme.
Naštěstí bez protestů.
Byla jsem rozhodnutá nelámat nic přes koleno.
Někdy měl náladu sedět, jindy ne.
Vždy bylo nutné zavést pozornost jinam.
Hračkou, knížkou, pohádkou.
Postupem času jsem ho posazovala v pravidelných intervalech.
Když byl posazený, udělal co měl.
Ale sám od sebe si neříkal.
Nočníkování šlo vždy, když měl prdku holou.
Jakmile měl plenku, nelámal si s nočníkem hlavu.
Rozhodla jsem se vyzkoušet tréninkové kalhotky v domnění,
že ho budou více motivovat.
Na trhu je jich velké množství.
Anavy jsem si coby plenky velmi oblíbila.
Takže volba byla jasná.
Výsledek však nebyl takový, jaký jsem očekávala.
Toník je považoval za "jiné"plenky.
Takže byl více mokrý, nežli motivovaný.
Dalším pokusem byla metoda holé zadnice.
Nechala jsem ho běhat po bytě jen tak.
Opět jsem se domnívala, že to povede k lepšímu výsledku.
Chvilku ano.
Ale později přišel na to, že čůrání na podlahu je vlastně zábava.
Takže běhal a loužičkoval všude, kde mohl.
Po nočníku ani nevzdechl.
Rezignovala jsem, natáhla pleny
a opět zavedla metodu pravidelného posazování.
Po nějakém čase jsem zkusila opět změnu.
Plenky jsem jednoduše sebrala a natáhla trencle.
Věřte nebo ne, ale zabralo to!
Stálo to několik mokrých kalhot a neustálé praní.
Dnes je Toníčkovi rok a 9 měsíců.
Doma běhá bez plenky.
Vydrží i na zahradě.
Na spaní a na delší procházky je tedy pořád má.
Občas se přihodí nějaká nehoda, kdy v rámci zápalu hry zapomene.
Ale co. Brzy se vypiluje i to.
Věřím tomu :)
***
Odplenkování je běh na dlouhou trať.
Je to velice individuální proces.
Učíte se při něm oba.
Vy i dítě.
Nezapomínejte na trpělivost a laskavý přístup.
Ani vy jste se to nenaučili hned.
Nočníku zdar!