Toto období mám ráda.
Sledovat, jak se příroda po zimě probouzí.
Vnímat, jak vše začíná vonět, bzučet a cvrlikat.
Pociťovat radost z prostého bytí.
Těšila jsem se na oteplení.
Loupežníkovi se v zimě nechce na procházky.
Ale jakmile je venku lépe, vyráží bez protestů.
Jenže letos nám jaksi natekl, vysypal se po celém těle.
Oči rudé jako králík, opuchlá víčka.
Prý má dvě veliká trápení.
Jedno svědící, druhé pálící ...
Je mi ho hrozně líto.
Kde se to jen vzalo?
Žádný jiný rok se mu to nedělo.
Až teď.
Z ničeho nic.
Zaskočilo nás to všechny.
Naše příští zastávka - alergologie.
Snad bude brzy lépe.