pondělí 31. října 2016

... když hlídá táta

Byla jsem čtyři dny na kurzu.
Hlava zavařená jazykovou výchovou.
Děti doma s manželem.


Pokaždé, když jsem přišla domů,
čekalo mne překvapení!

Děti mají koupené zimní botičky
(dobrá značka i si je mohly vybrat SAMI).
Takže klidně může začít padat sníh.

Doma si vyráběli svícínek
a co víc ...

tatínek SÁM ŠIL na stroji dětem vlajky!
Pro mne něco jako osmý div světa.

Potom rozdal fixy na textil a zdobilo se.
Loupežník kreslil tatínka.

Zírala jsem na to s otevřenou pusou.
Jo, mám to doma šikulu ... :)


Mějte všichni krásný podzim
plný milých překvapení!

pondělí 24. října 2016

... Červené blato


Z minulého víkendu.

Jeli jsme na jih.
Oznámit prarodičům
přicházející šesté pravnoučátko :)

Prošli jsme si Červené blato.
Moc hezké to tam je.

Loupežnice se odmítá nosit.
Nutně musí chodit po svých.
Pokud možno, za ruku s loupežníkem.


A má novina z tohoto víkendu?
Po šesti letech jsem si sedla za volant!
Přiznávám, že pro těhotnou dosti adrenalin :)

Ale pevně věřím, že to časem půjde.
Bude muset.
Na kolo všechny děti nenaložím ...
Tak mi držte palce :)

úterý 18. října 2016

... bude nás pět!


Od srpna je se mnou malý loupežník.
Nebo loupežnice.

Překvapení veliké,
ale krásné
a s láskou přijímané.


Díky němu vím,
že strážní andělé existují
a mají je i tito maličcí,
o kterých zprvu ani nevíme.

Koncem léta se stala menší nehoda.
Toník zavřel Márince ruku do dveří.
Prsty čouhaly ven.

Pláč, slzy jak hrachy, nervy na pochodu.
Dva prsty se vůbec nehýbaly.

Rychle jsem sbalila obě děti
a vyrazila na polikliniku tušíc zlomenou ruku.

Dlouho jsme čekali na zastávce.
Autobus, který měl jet, nejel.
Ve mne silný pocit,
abych se otočila a šla domů.

Přemohla jsem to.
Musí přeci na RTG!
Čekali jsme dál.

Přijel další.
Cesta vedla z ničeho nic oklikou.
Opět ten silný pocit,
který mne nutil vystoupit a jet domů.

Čím více jsem s ním bojovala,
tím byl ten pocit silnější, intenzivnější.

Až jsem měla najednou pocit,
jako by mi někdo položil ruku na rameno
a zašeptal do ucha, abych se na malou podívala.
Abych si pořádně prohléhla prstíčky.

Poslechla jsem.
Márinka si zvesela hrála v šátku.
Všechny prsty bez problému ohýbala a natahovala.

Pak mi blesklo hlavou.
Kdyby je měla zlomené, tak by s nimi přeci nehýbala!


Tehdy jsem poslechla a z autobusu vystoupila.
Cítila jsem velikou úlevu a závan jakoby pohlazení.

Vzala jsem si do hlavy,
že kdyby se to zhoršilo, tak s ní večer půjde manžel.

Domů jsme šli procházkou přes les.
Obě děti spokojené.
Nakonec se z toho vyklubalo hezké odpoledne.

Dnes vím, že kdybych trvala na svém a šla na RTG,
tak by to s naším třetím miminkem mohlo dopadnout všelijak.

Děkuji Bohu,
panně Marii i všem andělům,
kteří při nás tehdy stály.




neděle 9. října 2016

... Morava víkendově


Vyrazili jsme po roce na Moravu.
Spolu s mými rodiči a haprujícím žaludkem.
Samozřejmě, zázvorové bonbonky zůstaly doma.
Ale zvládlo se to (jakž takž) i bez nich.


Macocha a Punkevské jeskyně.
Naprosto úchvatný zážitek!

Loupežníka nadchla plavba lodičkou.
Loupežnice vše prospala na zádech.


Podobnou nádheru jsem viděla v jeskyních na Slovensku.
Ty také stojí za návštěvu!


Hrad Buchlov.
Počasí nám moc nepřálo.
Mlha a veliká zima.

Musím pochválit loupežníka.
Vydržel hodinovou prohlídku bez remcání.
Dokonce si troufám tvrdit, že ho to tam bavilo.

Ovšem naše madam ...
prokecala by celou prohlídku.
Musela se zacpat jídlem,
jedině tak byla chvíli potichu.
Už aby byla starší ...


Závěrem ještě nějaké foto z mobilu,
když se na procházku zapomene vzít foťák ...


Moravu mám moc ráda.
A ty malované búdy ... ach.
Za rok jedeme zas :)