... literatura mých dní

Poslední dobou se plácám od nikud nikam.

Mám pocit, že žiju uvniř bubliny.

Okolní svět vnímám, jakoby z dálky.

Tlumeně, méně barevně …

Pochopí mne jen ten, kdo si tím také prošel.

Kdo ne, nepochopí. Ani nemůže …

Setkávám se se slovy, které mne neuvěřitelně točí:

"Však už děti máš, co mají dělat ti, kteří je nemají?!"

"Lepší teď, nežli později"

"Určitě to neseš líp, když už máš tři děti …"

Ne, nenesu!

Zemřelo mi dítě.

Bolest, kterou cítím je obrovská, spalující.

Vychází ze samého nitra lidského bytí.

Slovy popsat ani nejde.

Je stejně veliká, jako kdybych přišla o první dítě.

Stejně zraňující, jako kdybych přišla o desáté.

Zemřelo mi dítě.

A je úplně jedno, kolik dětí doma máte.

Ta bolest je stejná.

Bezbřehá.

Ano, je pravda, že mi v tomto loupežníci pomáhají.

Nemohu se hroutit.

Kvůli nim ne.

Ale ta bolest je pořád stejná …

Hledám knížky, které by pohladily po duši.

Potřebuji pár hřejivých řádků.

Kdybyste věděly o dalších, napište.

Děkuji.

NEHÁZEJ MIMČO DO ŽITA

Ztrátu nenarozeného miminka zažívá zhruba jedna třetina žen. Přesto n toto téma neexistují knihy, ani veřejná diskuse. Udělali jsme si z toho tabu. Žena, která touto hluboce proměňující zkušeností projde, si často při kontaktu s lidmi ve svém okolí připadá jako mimozemšťan. Rady a útěchy typu: "Příště to už vyjde, uvidíš." Nebo: "Nemysli na to", totiž nefungují …

Kniha je skutečným příběhem že života jedné třicátnice, která přijde o vytoužené miminko. Je jejím příběhem, vlastním návodem, jak touto situací proplouvat a nezbláznil se. Je psána s lehkostí, vřelostí a humorem (ano, humorem). Jak se říká, úsměv léčí. A já potřebuji vyléčit …

NEBE OPRAVDU JE

Knížka, kterou mi doporučila Martinka, moc děkuji! Pohladila po duši.

Příběh malého Coltna Burpa, který prodělal komplikovaný zánět slepého střeva, při kterém málem zemřel. Po operaci vypráví rodičům neuvěřitelný příběh, jak navštívil nebe a co mu říkali lidé, které tam potkal a které nikdy před tím neviděl. S odzbrojující nevinností a přímočarou smělostí dítěte vypráví, jak nás Bůh miluje...

Nejvíce mne zasáhla kapitola, ve které Colton vypráví o své druhé sestře, která zemřela matce pod srdcem v těhotenství.
Dává mi naději, že jednou naše čtvrté dítě v nebi obejmu... moc tomu chci věřit. Sad se mi mé zranění brzy zahojí ...

"Mami, mám dvě sestry. Jedno miminko ti umřelo v břišku, ne?"
V tu chvíli se u nás zastavil čas.
"Kdo ti řekl, že mi v bříšku umřelo miminko?"
"Ona, maminko. Říkala, že umřela ve tvém bříšku. V nebi ke mně tahle holčička přiběhla a pořád a pořád mne objímala." Řekl tónem, který jasně naznačoval, že se mu všechno tohle objímání od holčičky nelíbilo.
"Jak se jmenovala? Jak se ta holčička jmenovala?"
"Nemá jméno, vy jste ji nepojmenovali."
Jak to věděl?
"Máš pravdu, Coltne. Ani jsme nevěděli, že je to holčička …"
Potom řekl větu, která mi dodnes zní v uších: "Jo a říkala, že se nemůže dočkat, až ty a tatínek přijdete do nebe."
…
"Naše miminko je v pořádku", šeptala. "Naše miminko je v pořádku."
Od té chvíle se zranění z jedné z nejbolestivějších epizod našeho života - ze ztráty dítěte, které jme tolik chtěli - začalo hojit.

... Rok ve Svatojánu na třicítku

Knížka se objevila na prodejně přesně v den mých narozenin.

(Jojo, je mi třicet)

Těšila jsem se na ni přes půl roku a konečně ji mám!

Je plná milých a moudrých slov.

Krásných fotografií, kreseb a receptů.

Tentokrát navíc obohacená o bylinky,

kterým velmi fandím.

Léčím jimi úspěšně sebe a děti

již několik let.

Opakem je můj muž.

Ten když dostane rýmu, 

vběhne a vykoupí půl lékárny :)

... Bříško, bříško ...

... kdo v tobě přebývá?

Tenká knížka, za kterou jsem velice ráda.

Prvně jsem na ni narazila na montessori kurzu pro děti 0-3 roky.

Pak jsme ji měli aj na kurzu 3-6 let.

Je psaná mile, jednoduše, stručně a jasně.

Tak, aby vše pochopili i ti nejmenší :)

A ty ilustrace, ty mne dostávají.

Naši loupežníci si v ní hrozně rádi listují.

Chtějí číst o našem miminku.

Jak už je velké a co dělá.

Doprovází nás po celou dobu těhotenství

s naším nejmladším členem.

... Křižovatky

Paula Younga mám moc ráda.

Píše čtivě, živě, se zamyšlením.

Jeho příběhy mají nesmírnou hloubku.

První kniha se mi do rukou dostala čistě náhodně.

Už ani nevím kdo koupil Chatrč . 

Po rychlém prolistování ji odložil s tím, že je o Bohu.

A to že se mu rozhodně číst nechce.

Kniha ležela nepřečtená.

Nikdo ji nechtěl.

Až doputovala ke mně.

Přečtenou ji mám několikrát.

Patří mezi nejlepší knihy, co znám.
Je mou oblíbenou.

Byla jsem šťastná, když jsem zjistila,
že autor napsal ještě jednu - Křižovatky.

Hlavní děj této knihy se točí kolem Anthonyho Spencera.
Sebestředného, pyšného, namyšleného boháče
bez soucitu a lásky v životě.

Po úrazu hlavy se ocitá v kómatu.
Tělo leží bez hnutí, napojeno na přístrojích.
Mysl se však probouzí v krajině, která odráží jeho život.

Zarostlá, nehostinná, opuštěná.
Obehnaná vysokou hradbou.

Thony se setkává s řadou lidí.
Vede mnoho dialogů.

Postupně přichází na něco zajímavého,
bolestivého, neuvěřitelného
a krásného.

Nikdy není pozdně na změnu.
Každý se můžeme změnit.
Stačí jen chtít...

Kniha je o proměně.
Uzdravení duše.
Dává naději, že nikdy není pozdě.
Na nic.

Tebe jsem potkal před tím místem,
kde se cesty protnou v kříž,
aniž bych se ptal na tvé jméno,
bylo by mi na obtíž.

Hledě jen na to, co vidím já,
nepostřehl jsem tvůj pád,
a když jsem říkal, že miluju,
sotva jsem koho měl rád.

Nechtěl jsem tě opustit, jen jsem
pohled upíral jinam
a prostě říkal pouze to, co
vlastně na srdci nemám.

Ač přejít toužil jsem ve skrytu,

nebyl to nikdy můj cíl.

Že tam nejsi, o tebe nejde,

milerád jsem uvěřil.

Ten řetěz ze zlata, jenž kolem

hrdla, srdce mě zebe,

pro mě je natolik skutečný,

že nás drží od sebe.

Třeba mi toho, kdos upřímný,

hlasu, co mi odpoví,

očí, jež prozřou a uvidí,

že v mém já jsi také ty.

Ach prosím, pomozte mi přejít,

cestu mezi, uprostřed,

kousky mé duše spojit v pravdu,

jakou nelze uvidět.

(WM. Paul Young - Křižovatky, kap.18)

... Příběhy z jiného vesmíru

Dostala jsem k Vánocům.

Přečetla v lednu.

Píši o ní až v únoru.

Jsem ostuda, vím to.

Ale nějak nemám na nic čas.

Od příjezdu z hor se doma plácáme s chřipkou.

Ale zpět ke knize.

Kdo máte rád povídky, jako moje babička, budete nadšen.

Kdo máte rád styl Orka Váchy, budete nadšen.

Najdete v ní 14 krátkých povídek.

Takové, na které přijde pouze život sám.

Odžili si je skuteční lidé.

Marek Orko Vácha vypráví.

Tato knížka je do jisté míry lehká,

legrační i vážná.

Ale dovede přimět k zamyšlení.

Mne osobně nejvíce zasáhl její konec.

Ani nevím proč vlastně.

Snad proto, že jsou kolem mne rozvedení lidé.

Znovu sezdaní či jen tak žijící na hromádce.

A já s tím nesouhlasím.

Ale co nadělám...

...

Je Bohem, je pravým a jediným Bohem a věřím, že uvnitř ní a skrze ni je vytvořen vesmír. Věřím, že ji lze oslovit, že je Ty a že s ní lze mluvit. Je jménem Božím. Neboť nemůže být neosobní a její podstatou je vztah, nemůže proto být nikdy sama pro sebe a vždy potřebuje duši. Nelze vidět Boha a nezemřít, s jedinou výjimkou, se zaslíbením pro ty, kdo mají čisté srdce. Pavel zpívá, že kdyby mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl ji, je jen zvučícím zvonem a řinčícím kusem kovu. Bez ní se svět rozsype v neuspořádanou změť vyhaslých dílků puzzle, nesouvisející a nesmyslnou. Skrze ni, s ní a v ní se ze světa stane smělá katedrála vesmíru s oltářem tryskajícího bytí. Je plamenem, který rozžehne světlo v postaveném domě. Přichází jako neznatelný dotek jemného vánku a spojuje nás svým zlatým vláknem s Bohem, jí jsme spojeni s nebem, ona je cestou i životem.

Pod to slovo - stejné slovo - se ale chce vplížit i cosi jiného. Had z ráje, cosi velmi podobného, ale přece zcela jiného. Cosi, co je karikaturou Boží, co nás chce ovládnout zevnitř, vstoupit do nás, řídit naše myšlenky, mluvit našimi ústy a jednat naším tělem. I zde prvně přichází jako dotek. To ona ovládá naše sny a chce se zmocnit našich slov i skutků. Chce vše a chce nás přesvědčit, že je hlasem Božím.

V jejím jménu rozbíjíme rodiny, odcházíme od dětí vlastních a snažíme se složitě koupit si přízeň dětí cizích. Navazujeme druhé a třetí vztahy, vztahy na jednu noc, na den nebo na neurčito. Pod její vlajkou dobýváme, vykrádáme a rabujeme srdce všech. Jejím jménem vše omlouváme. V jejím rytmu tančíme své divoké tance, to pod její taktovkou si vyměňujeme partnerky a partnery, v jejím ohnivém tempu je rychle střídáme. Ji vnímáme jako neodolatelný hlas sirén, kterému soudíme, nelze odolat, a ani se nám vlastně odolávat nechce. S ní vytahujeme na stožár černou vlajku s lebkou a zabíjíme se smíchem a bez slitování slabší. Města se pak proměňují ve válečné hřbitovy, pláně bílých křížů, kde každá kavárna, každé nároží, každá zeď a oba břehy řeky jsou řezavými vykřičníky dávných setkání, dočasných vítězství a trvalých proher.

Ona je posledním, a jak se domníváme, i dostačujícím vysvětlením všech našich dobrodružstvích, věr a nevěr, bočních i křížových vztahů, podvodů, zamlčování a paralelních životů, polopravd a lží, kterým říkáme vzrušení a sami tomu nevěříme, našich přeletů doprava či doleva, vpřed i vzad.

Zcela zkrotit ji lidskými silami nelze nikdy, lze se bít, ale ve válce s ní nelze nikdy zcela zvítězit. Je jen možné uhájit své území. Nelze ji porazit, ale lze jí neustoupit. A ano, lze využít její sílu k vytvoření energie. V nejtěžší bitvě, kterou kdy člověk vybojoval, ji lze zlomit a na ostří meče ji držet od veřejí duše.

...

(Velepíseň, po dlouhém setkání

s kamarádem Z.)

... Jak to žije na farmě

 

Mé oblíbené nakladatelství Svojtka.

A jejich farma.

Krása!

 

Knížka s odklápěcími okénky.

Prozkoumáváme kouty venkova.

Traktory, kachny i pole...

 



... Medovníček

 

Pohádkových knížek máme plno.

Fandím těm klasickým.

Žádné Disnyovky ...

 

Před časem řadu námi oblíbených rozšířil

 maličký skřítek Medovníček.

Čteme ho každý den.

 

Fantazie, láska ke zvířatům a přírodě i lehké poučení

přímo čiší z pera bývalého kantora.

 

Vše doprovází milá ilustrace

Zdeňky Študlarové.

 

...

Když se včelička narodí, musí se brzy naučit spoustu věcí.

Nejprve uklízí ve včelím domečku, kterému říkáme úl.

Potom se stará o včelí dětičky.

Připravuje jim sladkou kašičku z medu a z pylu a krmí je.

Potom ošetřuje i včelí královnu.

 

Později se naučí stavět včelí plásty se spoustou komůrek,

do kterých včely přinášejí sladkou šťávu z květů,

aby ji přeměnily na med.

Také do nich ukládají pyl, a dokonce i vodu,

aby v domečku nikdo neměl žízeň.

 

V těch komůrkách se také líhnou nové včeličky z vajíček,

která sem nakladla včelí královna.

To je největší a nejdůležitější včela v celém úlu.

Je maminkou všech ostatních včel a trubců.

Proto se jí také říká matička.

...

(Pohádky skřítka Medovníčka, Ve včelí škole. Jan Lebeda)



... 2 tichá srdce

Po zmapování historie a současnosti šesti řeholních řádů v Čechách a na Moravě přichází druhé pokračování knihy Tichá srdce.

 

Tentokrát je zaměřené na působení maltézských rytířů, templářů, augustiniánů, karmelitánů, křižovníků s červenou hvězdou, milosrdných bratrů, jezuitů a anglických panen.

 

Ze stránek knihy se ozývá hlas pamětníků pronásledovaných v době komunistické totality.

Nejsilněji však zaznívají otevřená svědectví řeholníků o duchovní rovině naší současnosti.

O naději a lásce, které jí dávají nadčasovou hodnotu.

 

 Druhé vydání je doprovázeno působivými fotografiemi Ing. Jiřího Chalupy.

Na unikátním souboru fotografií klášterů a portrétech řeholníků pracuje téměř deset let.
 

 Nikdo nemůže říct, že náš život je v nějakém okamžiku hotový.
Takový pocit může trvat jeden dva dny.
Ale pak se zas otevře nová cesta, nové hledání.
Jsme poutníci.
Jsme na cestě.
Můžeme se zastavit, odpočinout.
Ale zítra ráno zase musíme jít dál.
Na konci cesty budeme teprve tehdy, až se setkáme s Bohem.
(P. Juan Provecho, augustinián)

 

... už jste to slyšeli?

 

V září vyjde nový díl!

Už vím, co budu chtít k narozeninám.

Hip hip huráááá!

 

Ano, vím. Už ty kuchařky nemám kam dávat.

Ale tomuhle pokušení nemám šanci odolat ...

 

(ilustrační foto vypůjčeno tu)

 

 



... zlákala mne

... ke koupi :)

Jasně, kuchařek mám doma už dost.

Ale na moji obhajobu dodávám, že je každá jiná.

 

 

Když jsem u Martinky viděla tuto, bylo jasno.

Už ji máme v knihovničce.

 

Jedná se o "bezmasou" kuchařku.

Byla jsem dva roky vegetarián (po ročních radostech na pitevně).

 

Absence masa v ní mi vskutku nevadí. Ba naopak!

Ráda načerpám novou inspiraci na páteční kuchtění a postní dobu.

 

 

Po jejím prolistování jsem zjistila,

že některé recepty už naší kuchyní prošly.

Eva Francová mne jimi inspirovala v pořadu Kouzelné bylinky.

 

Nyní běží na ČT druhá řada.

Nejsem příznivec "zbytečných farmak".

Vše se nejdříve snažím léčit alternativně, bez léků.

Antibiotika jsme v domácnosti neměli už hodně dlouho ...

 

Pokud fandíte bylinkám, doporučuji shlédnutí.

Já si u toho odpočinu a zároveň načerpám inspiraci :)

 

 

 

 



... Neměj strach ze stínů

"Nikdy neměj strach ze stínů.

Prostě znamenají, že někde nablízku svítí světlo"

(Ruth Rendellová)

Nevím, jak jste na tom vy.

Já si nepamatuji nic a musím mít vše zapsané.

Ať jsou to schůzky s kamarádkami (těch je nyní méně)

či kontroly u lékařů (těch je naopak nějak více)

a nebo jen svátky či narozeniny...

Na to vše potřebuji svůj

"mozek v kabelce"

Příští rok mne bude doprovázet ten od Cesty domů.

Doufám, že má cesta s ním bude příjemná.

Cesta domů provází lidi na konci jejich života.

Provozuje domácí hospic, který poskytuje odbornou péči 

umírajícím lidem a jejich pečujícím blízkým.

Zároveň se snaží přispívat ke společenským a legislativním změnám

umožňujícím zlepšení péče o umírající v naší zemi.

Služby domácího hospice nehradí zdravotní pojišťovny.

Můžete je však podpořit různými způsoby.

Například zakoupením diáře pro rok 2015.

Pokud i vy používáte diář.

Proč jejich koupí nepodpořit dobrou věc?

Cesta domů letos nabízí dvě provedení, 

kterým dalo tvář české papírnictví Papelote.

Dlouho mi trvalo, než jsem si vybrala.

Líbily se mi oba :)

Zakoupit jej můžete třeba zde

... Hervé Tullet

Už jste o něm slyšeli?

Znáte jeho tvorbu?

Já jsem jeho knížky pro děti objevila nedávno.

A musím se přiznat, že jsem jejich kouzlu zcela propadla.

Rozvíjejí představivost a kreativitu.

Jsou originální, hravé, zábavné ... jiné!

Skřítek je dostane k Vánocům.

Jedna hravá "překlápěčka"

Ale největší radost mám z her se světlem.

Ty u nás doma frčí hodně.

Stačí posvítit, prosvítit

a zábava je na světě!

Omluvte kvalitu fotografií. 

Jednoručně se mi fotí špatně.

Proto mi ani stínová hra nešla pořádně blejsknout.

Ale stojí za to! Je nádherná.

... Tichá srdce

Již nějaký pátek máme novou knihu.

Výbornou knihu.

O klášterech, ale především o životě v nich.

O lidech.

Je doprovázena vydařenými fotografiemi.

Protkána vzpomínkami.

"Každý je součástí světa, a když se rozhodne žít pozitivně,

tak i v tom dílečku, který představuje,

mění svět k dobrému."

(P. Michal František Pometlo, františkán)

Nakonec posláním člověk je, aby rostl do krásy.

Když máme Pána Boha oslavovat.

Čím jiným, než krásou života?

(P. Michael Pojezdný, opat Královské kanonie premonstrátů)

Knížka není "jen" pro věřící. 

Je pro všechny.

Pro všechny z vás, kteří rádi posloucháte příběhy druhých.