čtvrtek 14. července 2016

... Křižovatky


Paula Younga mám moc ráda.
Píše čtivě, živě, se zamyšlením.
Jeho příběhy mají nesmírnou hloubku.

První kniha se mi do rukou dostala čistě náhodně.

Už ani nevím kdo koupil Chatrč . 
Po rychlém prolistování ji odložil s tím, že je o Bohu.
A to že se mu rozhodně číst nechce.

Kniha ležela nepřečtená.
Nikdo ji nechtěl.
Až doputovala ke mně.

Přečtenou ji mám několikrát.
Patří mezi nejlepší knihy, co znám.
Je mou oblíbenou.

Byla jsem šťastná, když jsem zjistila,
že autor napsal ještě jednu - Křižovatky.


Hlavní děj této knihy se točí kolem Anthonyho Spencera.
Sebestředného, pyšného, namyšleného boháče
bez soucitu a lásky v životě.

Po úrazu hlavy se ocitá v kómatu.
Tělo leží bez hnutí, napojeno na přístrojích.
Mysl se však probouzí v krajině, která odráží jeho život.

Zarostlá, nehostinná, opuštěná.
Obehnaná vysokou hradbou.

Thony se setkává s řadou lidí.
Vede mnoho dialogů.

Postupně přichází na něco zajímavého,
bolestivého, neuvěřitelného
a krásného.

Nikdy není pozdně na změnu.
Každý se můžeme změnit.
Stačí jen chtít...

Kniha je o proměně.
Uzdravení duše.
Dává naději, že nikdy není pozdě.
Na nic.



Tebe jsem potkal před tím místem,
kde se cesty protnou v kříž,
aniž bych se ptal na tvé jméno,
bylo by mi na obtíž.

Hledě jen na to, co vidím já,
nepostřehl jsem tvůj pád,
a když jsem říkal, že miluju,
sotva jsem koho měl rád.

Nechtěl jsem tě opustit, jen jsem
pohled upíral jinam
a prostě říkal pouze to, co
vlastně na srdci nemám.

Ač přejít toužil jsem ve skrytu,
nebyl to nikdy můj cíl.
Že tam nejsi, o tebe nejde,
milerád jsem uvěřil.

Ten řetěz ze zlata, jenž kolem
hrdla, srdce mě zebe,
pro mě je natolik skutečný,
že nás drží od sebe.

Třeba mi toho, kdos upřímný,
hlasu, co mi odpoví,
očí, jež prozřou a uvidí,
že v mém já jsi také ty.

Ach prosím, pomozte mi přejít,
cestu mezi, uprostřed,
kousky mé duše spojit v pravdu,
jakou nelze uvidět.

(WM. Paul Young - Křižovatky, kap.18)

1 komentář: