... Mějte se krásně!

Moji milí. Ráda bych Vám všem popřála do příštího roku VŠE NEJLEPŠÍ!

Doufám, že bude veselejší, než tento. Po všech stránkách. Však co si budem .... Rok 2020 stál docela za prd. Ale jsem optimista a věřím v lepší zítřky.

A u nás? Loupežník se dočká mužské posily. Jak ten je šťastný! Brášku si přál od samého začátku. Prý se za něj i modlil. Tak mu to konečně vyšlo 😅

A já? Těším se, až budeme všichni spolu. Tohle těhotenství mě zmáhá. Fyzicky i psychicky. Nevim, co mě to napadlo rodit ve 33. Si občas přijdu jako gravidní dinosaur 🤦 ale co, že ...

Mějte se všichni krásně. Ať se Vám splní v Novém roce všechna tajná přání, ať jsme zdraví, šťastní a spokojení.

... našlo si nás další srdce

 

Našlo si nás další srdce.

Naše duhové miminko.

Radost střídají obavy.

Obavy střídá radost.

Nějak se neumím úplně radovat.

Pořád se bojím, že se zase něco pokazí.

Na každou kontrolu chodím se zatajeným dechem.

Únor je ještě daleko ...

Myslete na nás.

... perník na terase

Užívám hezkých dní.

Sedím na terase s kávičkou a něčím sladkým.

Dokud ještě můžu ... 

Ráda se dívám na tu naši zahrádku.

Je maličká, ale radost nám dělá velikou.

Pomalu se bude hlásit o slovo podzim, 

ale růže pořád krásně kvetou.

Odložím si zde recept na perník.

Je nadýchaný a hned hotový.

Poslední dobou miluju recepty typu: 

"vraž to do jednoho hrnce, zamíchej a čekej"

2 hrnky hladké mouky

1 hrnek cukru

1 hrnek mléka

1/2 hrnku oleje

1 vajíčko

1 kypřící prášek do perníku

(nebo kypřící prášek + perníkové koření)

1 vanilkový cukr

2 lžíce kakaa

můžeme přidat nasekané ořechy, kousky čokolády ... co kdo rád

Zakudláme a pečeme při 170°C cca 20 minut.

... příprava na září

 Pomalu začínám připravovat na školní rok.

Loupežník půjde do druhé třídy.

Větší loupežnice bude předškolačka.

Krom běžných školních věcí je letos třeba ještě tohle.

Raději snad ani nechtějte vědět,

co si o tom všem myslím.

Nebylo by to slušné.

Znáte jmenovky?

Zkouším dvě značky.

Stikets a MamaLabels.

Odlepíte, nalepíte nebo zažehlíte.

Vydrží v pračce i sušičce.

Dají se jimi polepit i pomůcky do školy,

výtvarné potřeby, co vás napadne ...

Coby učitelka ze školky vřele doporučuji!

Není nic horšího, než hádky o tričko s Elsou,

kdy obě strany tvrdí, že patří jí ...

Věřte, že učitelka nemá přehled 

o veškerém náhradním oblečení všech 25 dětí.

A i když je váš tříletý bobek šikovný,

tak domluva s ním je občas víc než náročná.

Nálepky usnadní dítěti orientaci v levá - pravá

a pomůže samostatnosti v nazouvání bot.

Užívejte konec léta a do nového školního roku vykročte pravou! :)

... Vesmír v akváriu

 

Vyrazili jsme s loupežníky na výlet vlakem do Prahy.

Nevím jak vy, ale já když nemusím, do Prahy autem sama nejezdím :-D 

Loupežník hledal nejvíc jedovatou medúzu.

K našemu překvapení byla docela malá a nenápadná.

Medúzy se mi vždycky líbily.

Jsou ladné, jemné, působí křehce a zranitelně.

Zdání  ale klame.

Když chtějí, tak umí být dost zákeřné.

Tak trochu jako ženy.

Nemyslíte?

Ve velkém sále byla moc hezká projekce.

Medúzy plavaly doslova kolem vás.

To ale nenadchlo nejmladší loupežnici.

Visela mi kolem krku jako mořské klíště.

V dětském koutku si loupežníci namalovali svoji medúzu.

Obrázek jde naskenovat, pak se objeví na zdi.

Plují, pohybují se, stoupají i klesají ...

Můžete se jich dotknout a změnit tak jejich směr.

Asi největší zážitek z celého výletu.

Když nepočítám závěrečnou zmrzlinu ...

Medúzárium najdete na střeše nákupního centra

Arkády Pankrác.

... Mirákulum

 

Naše druhá návštěva v životě.

Z té první jsem byla mírně v šoku.

Plno dětí, ruch, chaos, moc lidí ...

Přišla jsem si z toho všeho ztracená.

Tentokrát ale ne.

Teď jsme si návštěvu všichni moc užili.

Bavilo nás to všechny.

Možná pomohl i rok v práci.

Ve školce se to kolem vás jen hemží.

Pozor musíte dávat na 25 dětí.

O zvýšené hlučnosti ani nemluvě ...

Sledovat "jen" 3 loupežníky je oproti tomu sranda.

Ke všemu, když fungují jako tým.

Jeden se stará o druhého a o třetího.

Radost je při tom pozorovat.

Oproti minulé návštěvě zde přibyl i vodní svět.

Prima věc na osvěžení v letním parnu.

Ale přišel nám nejvíc nebezpečný.

Všude vidíme podklouznuté nohy a rozražené hlavy :-D

... odborná pomoc po potratu

Dlouho jsem zvažovala, zda o tom psát.

Ale pak jsem si řekla, že by se někomu mohlo hodit.

NEBÁT SE POŽÁDAT O POMOC

Tenhle bod jsem dlouho odkládala.

Myslela jsem, že zvládnu sama.

Protože NEJSEM BLÁZEN, že ...

Ale nezvládla.

Jela jsem na autopilota.

Okolí jsem vnímala jakoby z dálky.

Žila jsem ve vakuu.

Co mě nakoplo?

Uvědomila jsem si,

že nejsem schopna se  doopravdy radovat.

Z ničeho.

Ani z dětí, které se tak snažily mi dělat radost ...

Měla jsem několik "naučených reakcí" na situace.

Na venek jsem se usmívala,

uvnitř jsem necítila nic.

Jen duto, prázdno ...

Takhle to dál už nešlo.

Dostala jsem žádanku k psychiatrovi.

MUDr.Pavla Sýkorová

BAVIT SE S CIZÍM ČLOVĚKEM O PROŽITKU

Došla jsem k bodu, kdy jsem se bála otevřít se před cizím člověkem.

Jsem spíš introvert.

Málokoho k sobě doopravdy pustím, hluboko.

Dlouho mi trvá, než k druhému získám důvěru.

Tady to mělo být hned.

Měla jsem strach.

Ale šla jsem k báječné doktorce, kde povídání šlo samo.

Plno slz, velké emoce, těch kapesníčků ...

Pro mne nejdůležitější zjištění:

- za potrat doopravdy NEMŮŽU, tak si ho nemám vyčítat

- vztek je NORMÁLNÍ a to i včetně vzteku na samotného Boha

- je jedno, kolik mám doma dětí. Ztráta dítěte bolí vždy STEJNĚ.

RITUÁL

Rozloučit se s dítětem a nechat ho doopravdy jít.

Je jedno, jakým způsobem se provede.

Společná modlitba za dítě - možno i při mši.

Pustit symbolicky balonek do nebe.

Udělat vzpomínkovou krabičku a zakopat ji na hezkém místě.

Pro mne nepředstavitelné někde kopat na zahradě

a mít neustále na očích.

Volila jsem rozloučení modlitbou,

takový malý soukromý vnitřní pohřeb, rozloučení.

Ulevilo se neskutečně.

PODPŮRNÁ SKUPINA

Mně moc pomohl tip na webovou stránku,

která se zabývá pomocí rodinám v podobných situacích.

Dlouhá cesta.

Protože to skutečně je ... dlouhá cesta.

_____________________________________________________________

Potrat není nic neobvyklého.

Je součástí života.

Nejste na to sami!

Nebojte se požádat o pomoc!

Dnes jsem svým způsobem ráda,

že mi tato situace vstoupila do života.

Dříve jsem brala těhotenství jako samozřejmost.

Otěhotním a za 9 měsíců porodím.

Ale ne.

Je to dar.

Tak veliký a nesamozřejmý.

Je třeba brát ho s pokorou.

Také vím, že díky tomu mohu pomoci jiné ženě.

Mám sestru a dvě dcery (snad je tohle nikdy nepotká!)

Ale pokud ano, budu zde pro ně

opravdu budu vědět, čím si prochází.

Mě s tím hodně pomohla kamarádka.

Díky Káťo za to, že jsi! 

... rybář

Kluci vyrazili sami na ryby.

Prý čistě chlapská záležitost.

Nějak jim v tom nikdo nebránil.

I když klid u řeky jsem jim trochu záviděla.

Snil o tom, že chytí rybu.

Vůbec si nepřipouštěl, že by nechytil nic ...

Trochu jsem se bála, aby nebyl zklamaný.

Ale opravdu chytil!

Je malá, ale radost udělala obrovskou :)

Už si zase spokojeně plave v řece ...

... terapie přírodou

 

Příroda je mocná čarodějka, která doopravdy léčí.

Trávím dny s rodinou.

Často venku.

Díky nim přicházím na jiné myšlenky.

Alespoň na chvíli ...

Děkuji za to!

Učím se radovat se z maličkostí.

Někdy to jde.

Potřebuji čas.

Spoustu času ...

... literatura mých dní

Poslední dobou se plácám od nikud nikam.

Mám pocit, že žiju uvniř bubliny.

Okolní svět vnímám, jakoby z dálky.

Tlumeně, méně barevně …

Pochopí mne jen ten, kdo si tím také prošel.

Kdo ne, nepochopí. Ani nemůže …

Setkávám se se slovy, které mne neuvěřitelně točí:

"Však už děti máš, co mají dělat ti, kteří je nemají?!"

"Lepší teď, nežli později"

"Určitě to neseš líp, když už máš tři děti …"

Ne, nenesu!

Zemřelo mi dítě.

Bolest, kterou cítím je obrovská, spalující.

Vychází ze samého nitra lidského bytí.

Slovy popsat ani nejde.

Je stejně veliká, jako kdybych přišla o první dítě.

Stejně zraňující, jako kdybych přišla o desáté.

Zemřelo mi dítě.

A je úplně jedno, kolik dětí doma máte.

Ta bolest je stejná.

Bezbřehá.

Ano, je pravda, že mi v tomto loupežníci pomáhají.

Nemohu se hroutit.

Kvůli nim ne.

Ale ta bolest je pořád stejná …

Hledám knížky, které by pohladily po duši.

Potřebuji pár hřejivých řádků.

Kdybyste věděly o dalších, napište.

Děkuji.

NEHÁZEJ MIMČO DO ŽITA

Ztrátu nenarozeného miminka zažívá zhruba jedna třetina žen. Přesto n toto téma neexistují knihy, ani veřejná diskuse. Udělali jsme si z toho tabu. Žena, která touto hluboce proměňující zkušeností projde, si často při kontaktu s lidmi ve svém okolí připadá jako mimozemšťan. Rady a útěchy typu: "Příště to už vyjde, uvidíš." Nebo: "Nemysli na to", totiž nefungují …

Kniha je skutečným příběhem že života jedné třicátnice, která přijde o vytoužené miminko. Je jejím příběhem, vlastním návodem, jak touto situací proplouvat a nezbláznil se. Je psána s lehkostí, vřelostí a humorem (ano, humorem). Jak se říká, úsměv léčí. A já potřebuji vyléčit …

NEBE OPRAVDU JE

Knížka, kterou mi doporučila Martinka, moc děkuji! Pohladila po duši.

Příběh malého Coltna Burpa, který prodělal komplikovaný zánět slepého střeva, při kterém málem zemřel. Po operaci vypráví rodičům neuvěřitelný příběh, jak navštívil nebe a co mu říkali lidé, které tam potkal a které nikdy před tím neviděl. S odzbrojující nevinností a přímočarou smělostí dítěte vypráví, jak nás Bůh miluje...

Nejvíce mne zasáhla kapitola, ve které Colton vypráví o své druhé sestře, která zemřela matce pod srdcem v těhotenství.
Dává mi naději, že jednou naše čtvrté dítě v nebi obejmu... moc tomu chci věřit. Sad se mi mé zranění brzy zahojí ...

"Mami, mám dvě sestry. Jedno miminko ti umřelo v břišku, ne?"
V tu chvíli se u nás zastavil čas.
"Kdo ti řekl, že mi v bříšku umřelo miminko?"
"Ona, maminko. Říkala, že umřela ve tvém bříšku. V nebi ke mně tahle holčička přiběhla a pořád a pořád mne objímala." Řekl tónem, který jasně naznačoval, že se mu všechno tohle objímání od holčičky nelíbilo.
"Jak se jmenovala? Jak se ta holčička jmenovala?"
"Nemá jméno, vy jste ji nepojmenovali."
Jak to věděl?
"Máš pravdu, Coltne. Ani jsme nevěděli, že je to holčička …"
Potom řekl větu, která mi dodnes zní v uších: "Jo a říkala, že se nemůže dočkat, až ty a tatínek přijdete do nebe."
…
"Naše miminko je v pořádku", šeptala. "Naše miminko je v pořádku."
Od té chvíle se zranění z jedné z nejbolestivějších epizod našeho života - ze ztráty dítěte, které jme tolik chtěli - začalo hojit.

... máme anděla

Tento rok nezačal vesele.

Chystala jsem jsem se říct, 

že nás bude víc.

Nebude.

Jak nečekaně přišlo,

tak i nečekaně odešlo ...

Z radosti bolest.

Jak rychle se ta změna stane.

Vím, že se to stává.

Ale jiným.

Proč by se to mělo stát mně?

Stalo.

A já pořád nevím proč.

Říká se, že vše se děje z nějakého důvodu.

Nevidím ho.

Zatím

 ...