čtvrtek 25. února 2016

... lidské tělo


Narazila jsem v Lídlu na poklad!
Krásná dřevěná skládačka lidského těla.
Hezky vrstva po vrstvě.

Pevné, velké, dřevěné kousky.
Mile namalované.
V klučičí i holčičí verzi.

Loupežník žadoní o brášku.
Prý je ségra fajn, ale chtěl by prostě toho chlapečka.
Tak má prozatím alespoň toho dřevěného :)


Já sama jsem si s nimi hrála hodně dlouho.
Škoda, že jsem je neměla jako malá.
Bavilo by mě to :)

středa 24. února 2016

... jak zvládnout situaci u doktora

Včera večer seminář s Katkou Královou
na téma:
"Běžná situace u doktora, kterou Vám dítě neodpustí."

Pro nás veliký přínos.
Loupežník má z doktorů psotník.
Jakmile je vidí, dostává hysterické záchvaty.
Nespolupracuje, křičí, přilepí se a nejde sundat z trika.

Přemýšleli jsme, čím to bude ...
Nemarodí, doktory zná jen díky očkování.
Dvakrát mu šili hlavu, dvakrát vyndávali stehy.

Ano, to má vliv ...
ale seminář s Katkou mi tuto situaci objasnil ještě víc.
On hlavně nevěděl, CO se děje, byl vyděšený.

Vše mi secvaklo až díky tříleté prohlídce,
kterou jsem si zpětně přehrála v hlavě.

Doktor se na něj beze slova vrhl
a začal přetahovat pinďu a zkoumat varlata.
Nic mu před vyšetřením neřekl, prostě rovnou jednal.
Malý řval, jako by ho na nože brali´
a mně se srdce svíralo.

Upřímně?
Když se vžiju do jeho situace:
Brečím, nevím, co se děje, co se bude dít.
Najednou mě svlečou a začnou šahat na intimní partie.
Bez toho, že by mi řekli, proč to budou dělat a jak to bude probíhat ...
řvala bych jako tur taky!

Promiň, Toníčku.
Chybami se člověk učí.
Příště snad lépe.

Ale zpět k semináři.

Takže jak to udělat, aby dítě u doktora spolupracovalo?
Aby si nedával mokrý hadr na hlavu rodič ani lékař?
Aby dítě bylo spokojenější a klidnější?

Katka téma rozdělila do 3 oblastí,
na kterých se postupně pracuje:

fotka vzata z webu: www.ulekare.cz
  • 1. JÁ
    • buďme v klidu
    • když se v klidu necítím, přiznám to
    • v klidu je síla!
    • dítě pozná mé emoce
  • 2. PŘÍPRAVA
    • mluvme s dítětem
    • řekněme mu, co ho čeká
    • můžeme si doma zahrát scénku, jak to bude v ordinaci probíhat (jak se píchá injekce, měří tlak, poslouchá srdce, ...)
    • nabídněte, že to spolu doma natrénujete, aby se pak cítil bezpečněji
    • domluvte se s dítětem na tom, že doktor neudělá nic, co by mu neřekl dopředu. Nic, o čem by předem dítě nevědělo.
  • 3. U DOKTORA
    • dítěti nikdy nelžu (nepoužívám věty typu: "neboj, to nebude bolet ...")
    • doktorovi řeknu, na čem jsme se s dítětem domluvili, aby mu vždy popsal, co bude dělat (Teď vezmu fonendoskop a poslechnu ti srdíčko. Neboj se, nebude to bolet, jen to trošku zastudí ...)
    • buďme s dítětem, buďme s ním  - jsme tu pro něj. ("Bolí to, viď. Jsem tady s tebou. Jestli chceš, můžeš mi mačkat ruku, pokud ti to uleví ...)
    • dopřejme dítěti čas (některé děti potřebují pouze sebrat odvahu, než mu injekci píchne)
Všem situacím musí dítě rozumět a cítit se v nich v bezpečí.
Sledujme a poslouchejme naše děti.  Ony nám sami řeknou, co potřebují!

Mnohdy dětský strach pramení ne z bolesti,
ale jen z toho, že neví, co se děje, co se bude dít ...
Mluvme s dětmi a vše vysvětlujme.
Proč se to bude dít a proč to musí podstoupit.

A hlavně, NELŽEME JIM!










úterý 16. února 2016

... cibulačka

Máme doma bezmasé postní období.
Komplet, celé.

Vařím hodně ze Svatojánských kuchařek.
Prim hraje rizoto na padesát způsobů :)


Cibulačka ještě z domácí cibule:

V hrnci rozpálím 3 lžíce olivového oleje.
Dám na něj 600g cibule na kolečka a peču dozlatova.
Přidám 6 kuliček nového koření, 4 bobkové listy, 200 ml bílého vína.
Zprudka vařím 5 minut (víno se celé vyvaří).
Zaliju litrem zeleninového vývaru, osolím, opepřím a 15 minut vařím.
Polévku zjemním trochou másla a 2 žloutky.

Podáváme s čím kdo má rád.
U nás rozpečená bageta se sýrem.

čtvrtek 11. února 2016

... brčka


Pobíhám mezi zvracející loupežnicí
a domácností.

Schází mi buď jeden pár rukou na víc
nebo raketový pohon ...

Potřebovala jsem nějak zabavit velkého loupežníka.
Do rukou mi padl balíček obyčejných brček.
Zabavil na celé dopoledne!


Třídění podle barev.


Skládání obrázků.


Stříhání.


Navlékání korálků.

Ale  největší úspěch mělo ...


Foukání, bublání a ...


... pozorování vybublávajícíh kousků ven.


... no a pak už se to nějak zvrhlo :)

Ještě jsem měla v rukávu lepení a modelování zvířátek.

Ale měla jsem to zařadit PŘED tou pěnovou zábavou.
Neb ta byla evidentně TOP.
A cokoli ostatního by bylo po tomto zcela jistě zamítnuto :)

úterý 9. února 2016

... klasická romance


Retro.

Swingové šaty.
Klasické kolo.
Roubenka.
Kachlová kamna.
Špaletová okna.
Dřevěná podlaha.
Dubový stůl.

Moje srdcovky.

Bohužel, ne všechno mám.
Ale toužím, moc toužím po nich.


Máme doma "klasické" povlečení.
Od této šikovné paní.

Z příjemné bavlny.
Oku i srdci pro potěchu.

Ložnici máme malinkou.
Ale mám ji ráda.
Jen škoda, že v ní trávím tak málo času :)



pondělí 8. února 2016

... Příběhy z jiného vesmíru


Dostala jsem k Vánocům.
Přečetla v lednu.
Píši o ní až v únoru.

Jsem ostuda, vím to.
Ale nějak nemám na nic čas.
Od příjezdu z hor se doma plácáme s chřipkou.


Ale zpět ke knize.

Kdo máte rád povídky, jako moje babička, budete nadšen.
Kdo máte rád styl Orka Váchy, budete nadšen.

Najdete v ní 14 krátkých povídek.
Takové, na které přijde pouze život sám.
Odžili si je skuteční lidé.

Marek Orko Vácha vypráví.

Tato knížka je do jisté míry lehká,
legrační i vážná.
Ale dovede přimět k zamyšlení.

Mne osobně nejvíce zasáhl její konec.
Ani nevím proč vlastně.

Snad proto, že jsou kolem mne rozvedení lidé.
Znovu sezdaní či jen tak žijící na hromádce.

A já s tím nesouhlasím.
Ale co nadělám...


...
Je Bohem, je pravým a jediným Bohem a věřím, že uvnitř ní a skrze ni je vytvořen vesmír. Věřím, že ji lze oslovit, že je Ty a že s ní lze mluvit. Je jménem Božím. Neboť nemůže být neosobní a její podstatou je vztah, nemůže proto být nikdy sama pro sebe a vždy potřebuje duši. Nelze vidět Boha a nezemřít, s jedinou výjimkou, se zaslíbením pro ty, kdo mají čisté srdce. Pavel zpívá, že kdyby mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl ji, je jen zvučícím zvonem a řinčícím kusem kovu. Bez ní se svět rozsype v neuspořádanou změť vyhaslých dílků puzzle, nesouvisející a nesmyslnou. Skrze ni, s ní a v ní se ze světa stane smělá katedrála vesmíru s oltářem tryskajícího bytí. Je plamenem, který rozžehne světlo v postaveném domě. Přichází jako neznatelný dotek jemného vánku a spojuje nás svým zlatým vláknem s Bohem, jí jsme spojeni s nebem, ona je cestou i životem.

Pod to slovo - stejné slovo - se ale chce vplížit i cosi jiného. Had z ráje, cosi velmi podobného, ale přece zcela jiného. Cosi, co je karikaturou Boží, co nás chce ovládnout zevnitř, vstoupit do nás, řídit naše myšlenky, mluvit našimi ústy a jednat naším tělem. I zde prvně přichází jako dotek. To ona ovládá naše sny a chce se zmocnit našich slov i skutků. Chce vše a chce nás přesvědčit, že je hlasem Božím.

V jejím jménu rozbíjíme rodiny, odcházíme od dětí vlastních a snažíme se složitě koupit si přízeň dětí cizích. Navazujeme druhé a třetí vztahy, vztahy na jednu noc, na den nebo na neurčito. Pod její vlajkou dobýváme, vykrádáme a rabujeme srdce všech. Jejím jménem vše omlouváme. V jejím rytmu tančíme své divoké tance, to pod její taktovkou si vyměňujeme partnerky a partnery, v jejím ohnivém tempu je rychle střídáme. Ji vnímáme jako neodolatelný hlas sirén, kterému soudíme, nelze odolat, a ani se nám vlastně odolávat nechce. S ní vytahujeme na stožár černou vlajku s lebkou a zabíjíme se smíchem a bez slitování slabší. Města se pak proměňují ve válečné hřbitovy, pláně bílých křížů, kde každá kavárna, každé nároží, každá zeď a oba břehy řeky jsou řezavými vykřičníky dávných setkání, dočasných vítězství a trvalých proher.

Ona je posledním, a jak se domníváme, i dostačujícím vysvětlením všech našich dobrodružstvích, věr a nevěr, bočních i křížových vztahů, podvodů, zamlčování a paralelních životů, polopravd a lží, kterým říkáme vzrušení a sami tomu nevěříme, našich přeletů doprava či doleva, vpřed i vzad.

Zcela zkrotit ji lidskými silami nelze nikdy, lze se bít, ale ve válce s ní nelze nikdy zcela zvítězit. Je jen možné uhájit své území. Nelze ji porazit, ale lze jí neustoupit. A ano, lze využít její sílu k vytvoření energie. V nejtěžší bitvě, kterou kdy člověk vybojoval, ji lze zlomit a na ostří meče ji držet od veřejí duše.
...
(Velepíseň, po dlouhém setkání
s kamarádem Z.)