čtvrtek 15. října 2020

... našlo si nás další srdce

 


Našlo si nás další srdce.
Naše duhové miminko.

Radost střídají obavy.
Obavy střídá radost.

Nějak se neumím úplně radovat.
Pořád se bojím, že se zase něco pokazí.

Na každou kontrolu chodím se zatajeným dechem.

Únor je ještě daleko ...
Myslete na nás.



úterý 22. září 2020

... perník na terase

Užívám hezkých dní.
Sedím na terase s kávičkou a něčím sladkým.
Dokud ještě můžu ... 

Ráda se dívám na tu naši zahrádku.
Je maličká, ale radost nám dělá velikou.

Pomalu se bude hlásit o slovo podzim, 
ale růže pořád krásně kvetou.
Odložím si zde recept na perník.
Je nadýchaný a hned hotový.

Poslední dobou miluju recepty typu: 
"vraž to do jednoho hrnce, zamíchej a čekej"

2 hrnky hladké mouky
1 hrnek cukru
1 hrnek mléka
1/2 hrnku oleje
1 vajíčko
1 kypřící prášek do perníku
(nebo kypřící prášek + perníkové koření)
1 vanilkový cukr
2 lžíce kakaa

můžeme přidat nasekané ořechy, kousky čokolády ... co kdo rád
Zakudláme a pečeme při 170°C cca 20 minut.



středa 26. srpna 2020

... příprava na září

 Pomalu začínám připravovat na školní rok.

Loupežník půjde do druhé třídy.
Větší loupežnice bude předškolačka.
Krom běžných školních věcí je letos třeba ještě tohle.

Raději snad ani nechtějte vědět,
co si o tom všem myslím.
Nebylo by to slušné.
Znáte jmenovky?
Zkouším dvě značky.

Stikets a MamaLabels.
Odlepíte, nalepíte nebo zažehlíte.
Vydrží v pračce i sušičce.

Dají se jimi polepit i pomůcky do školy,
výtvarné potřeby, co vás napadne ...

Coby učitelka ze školky vřele doporučuji!

Není nic horšího, než hádky o tričko s Elsou,
kdy obě strany tvrdí, že patří jí ...

Věřte, že učitelka nemá přehled 
o veškerém náhradním oblečení všech 25 dětí.
A i když je váš tříletý bobek šikovný,
tak domluva s ním je občas víc než náročná.

Nálepky usnadní dítěti orientaci v levá - pravá
a pomůže samostatnosti v nazouvání bot.

Užívejte konec léta a do nového školního roku vykročte pravou! :)

pondělí 17. srpna 2020

... Vesmír v akváriu

 


Vyrazili jsme s loupežníky na výlet vlakem do Prahy.
Nevím jak vy, ale já když nemusím, do Prahy autem sama nejezdím :-D 
Loupežník hledal nejvíc jedovatou medúzu.
K našemu překvapení byla docela malá a nenápadná.

Medúzy se mi vždycky líbily.

Jsou ladné, jemné, působí křehce a zranitelně.
Zdání  ale klame.
Když chtějí, tak umí být dost zákeřné.

Tak trochu jako ženy.
Nemyslíte?



Ve velkém sále byla moc hezká projekce.
Medúzy plavaly doslova kolem vás.

To ale nenadchlo nejmladší loupežnici.
Visela mi kolem krku jako mořské klíště.

V dětském koutku si loupežníci namalovali svoji medúzu.
Obrázek jde naskenovat, pak se objeví na zdi.

Plují, pohybují se, stoupají i klesají ...
Můžete se jich dotknout a změnit tak jejich směr.

Asi největší zážitek z celého výletu.
Když nepočítám závěrečnou zmrzlinu ...


Medúzárium najdete na střeše nákupního centra
Arkády Pankrác.



sobota 8. srpna 2020

... Mirákulum

 

Naše druhá návštěva v životě.

Z té první jsem byla mírně v šoku.
Plno dětí, ruch, chaos, moc lidí ...
Přišla jsem si z toho všeho ztracená.

Tentokrát ale ne.

Teď jsme si návštěvu všichni moc užili.
Bavilo nás to všechny.

Možná pomohl i rok v práci.

Ve školce se to kolem vás jen hemží.
Pozor musíte dávat na 25 dětí.
O zvýšené hlučnosti ani nemluvě ...

Sledovat "jen" 3 loupežníky je oproti tomu sranda.
Ke všemu, když fungují jako tým.
Jeden se stará o druhého a o třetího.
Radost je při tom pozorovat.

Oproti minulé návštěvě zde přibyl i vodní svět.

Prima věc na osvěžení v letním parnu.
Ale přišel nám nejvíc nebezpečný.
Všude vidíme podklouznuté nohy a rozražené hlavy :-D






pátek 7. srpna 2020

... odborná pomoc po potratu

Dlouho jsem zvažovala, zda o tom psát.
Ale pak jsem si řekla, že by se někomu mohlo hodit.


NEBÁT SE POŽÁDAT O POMOC

Tenhle bod jsem dlouho odkládala.
Myslela jsem, že zvládnu sama.
Protože NEJSEM BLÁZEN, že ...

Ale nezvládla.

Jela jsem na autopilota.
Okolí jsem vnímala jakoby z dálky.
Žila jsem ve vakuu.

Co mě nakoplo?

Uvědomila jsem si,
že nejsem schopna se  doopravdy radovat.

Z ničeho.

Ani z dětí, které se tak snažily mi dělat radost ...
Měla jsem několik "naučených reakcí" na situace.

Na venek jsem se usmívala,
uvnitř jsem necítila nic.
Jen duto, prázdno ...

Takhle to dál už nešlo.
Dostala jsem žádanku k psychiatrovi.



BAVIT SE S CIZÍM ČLOVĚKEM O PROŽITKU

Došla jsem k bodu, kdy jsem se bála otevřít se před cizím člověkem.
Jsem spíš introvert.

Málokoho k sobě doopravdy pustím, hluboko.
Dlouho mi trvá, než k druhému získám důvěru.

Tady to mělo být hned.
Měla jsem strach.

Ale šla jsem k báječné doktorce, kde povídání šlo samo.
Plno slz, velké emoce, těch kapesníčků ...

Pro mne nejdůležitější zjištění:
- za potrat doopravdy NEMŮŽU, tak si ho nemám vyčítat
- vztek je NORMÁLNÍ a to i včetně vzteku na samotného Boha
- je jedno, kolik mám doma dětí. Ztráta dítěte bolí vždy STEJNĚ.

RITUÁL

Rozloučit se s dítětem a nechat ho doopravdy jít.
Je jedno, jakým způsobem se provede.

Společná modlitba za dítě - možno i při mši.
Pustit symbolicky balonek do nebe.
Udělat vzpomínkovou krabičku a zakopat ji na hezkém místě.

Pro mne nepředstavitelné někde kopat na zahradě
a mít neustále na očích.

Volila jsem rozloučení modlitbou,
takový malý soukromý vnitřní pohřeb, rozloučení.

Ulevilo se neskutečně.

PODPŮRNÁ SKUPINA

Mně moc pomohl tip na webovou stránku,
která se zabývá pomocí rodinám v podobných situacích.

Protože to skutečně je ... dlouhá cesta.

_____________________________________________________________

Potrat není nic neobvyklého.
Je součástí života.

Nejste na to sami!
Nebojte se požádat o pomoc!

Dnes jsem svým způsobem ráda,
že mi tato situace vstoupila do života.

Dříve jsem brala těhotenství jako samozřejmost.
Otěhotním a za 9 měsíců porodím.

Ale ne.
Je to dar.

Tak veliký a nesamozřejmý.
Je třeba brát ho s pokorou.

Také vím, že díky tomu mohu pomoci jiné ženě.

Mám sestru a dvě dcery (snad je tohle nikdy nepotká!)
Ale pokud ano, budu zde pro ně
opravdu budu vědět, čím si prochází.

Mě s tím hodně pomohla kamarádka.
Díky Káťo za to, že jsi! 









neděle 26. července 2020

... rybář


Kluci vyrazili sami na ryby.
Prý čistě chlapská záležitost.

Nějak jim v tom nikdo nebránil.
I když klid u řeky jsem jim trochu záviděla.


Snil o tom, že chytí rybu.
Vůbec si nepřipouštěl, že by nechytil nic ...

Trochu jsem se bála, aby nebyl zklamaný.
Ale opravdu chytil!

Je malá, ale radost udělala obrovskou :)
Už si zase spokojeně plave v řece ...