čtvrtek 29. prosince 2016

... Vánoce rekapitulace


Letošní Vánoce byly netradiční.
Takové ve znamení nemocí.

Oba loupežníci s neštovicemi.
Nemohlo se vůbec ven.
Ani na půlnoční.

Zbytek rodiny přepadla chřipka.

Poslední Vánoce v našem podkroví.
Ty příští už v domečku.
S nejmladší loupežnicí v náručí.


Loupežníci se vrhli na dárky.
Papír létal vzduchem :)

A jaké dárky udělaly největší radost?


Stará dobrá klasika,
která snad nikdy neomrzí - TATROVKA!
Vozí se na ní oba dva.


Tahací Žeryk na provázku.
Vhodný pro děti od jednoho roku, když už umí sami chodit.
Ale drandí tu s ním i náš čtyřleťák :)


Magformers.
Naprosto úžasná magnetická stavebnice,
která pohltí malé i velké!

Když jsem ji viděla,
chtěla jsem si s ní okamžitě hrát sama.
Ale musela jsem si vyčkat v sáhodlouhé frontě zájemců,
než na mne vybyly alespoň dva dílky, které šly dát k sobě :)


Naše děti jsou stavebnicové.
Ježíšek donesl i lego duplo - farmu.

Od Vánoc v obýváku přeskakujeme nejrůznější stavby,
které se nesmí zbourat ani přemisťovat ... znáte to? :)


Musím zmínit i novou kuličkovou dráhu.

Když se po ní pustí kulička, krásně hraje.
Každé patro trochu jiným zvukem.

První den se u něj málem strhla bitka.
O kuličky, o pouštění ...

Nakonec se to nějak vykomunikovalo a snad nejhorší za námi :)


Prožili jsme společně 5.manželské Vánoce.
Každý rok jsou pro nás trošku jiné.
Pokaždé však krásné! :)

Přeji Vám všem krásný Nový rok!
Plný lásky, spokojenosti, štěstí, klidu a Božího požehnání.

Vzhledem k naší koláži mohu i dodat větu z filmu:
"Milujte se a množte se!" :)


středa 21. prosince 2016

... a je NÁŠ!


Máme klíče od NAŠEHO domečku!
Ani tomu nemůžu uvěřit.
Máme DŮM!

Teď teprve začne ta pravá legrace.
Zařizování, stěhování, zabydlování, gruntování ...

Snad vše stihneme,
než se k nám připojí další do party.


Dárek na uvítanou překvapil a potěšil.
Nečekala jsem, že něco dostaneme ... kromě klíčů :)





úterý 20. prosince 2016

... bílé Vánoce

Venku bláto,
doma zcela bílo ...

Loupežník je už týden doma s neštovicemi.
Zmeškal i školkovskou besídku,
což mě hodně mrzelo.

Loupežnice protivná až běda.
Jen čekám, kdy se nám opuntíkuje i ona.

Ještě štěstí, že je náš nejmladší člen zatím v břuchu.

Krom toho nám marodí hlava rodiny s rýmičkou.

Nevím, co je horší.
Zda nemocné děti či nemocný chlap.
Asi ten chlap.

Ne nadarmo se říká, že je to smrtelná nemoc.
Však si zkuste přečíst pozpátku tohle:

"MÁ RÝMU"
Tak vidíte.

Uf. Tohle budou ale Vánoce.
Asi skončím s hadrem na hlavě ...

čtvrtek 8. prosince 2016

... když se peče s dětmi


Také máte kuchyni plnou malých pomocníčků?
Já teda jo! A víte co?
Mnoho jsem se toho od nich naučila.


Třeba to, že nemá cenu se soustředit na rozsypanou mouku,
ale spíš na tu radost z ní.
Víte, že se dá do ní parádně malovat?

Nelámat si hlavu s tím,
že cukroví nebude vypadat jako z katalogu.
Nu nebude. A co jako :)

Těsto, které je třeba po vytažení z lednice rychle zpracovat,
rozdělit na víc kousků. A ty vyndávat postupně ven.
Dětem je totiž naléhavost této situace zcela ukradená.

Také to znáte?
Vyválíte si pečlivě těsto na perníčky
a děti vykrajovátka mrskají jak je napadne.
Toho zbytečně prokrájeného místa!

O co snazší je rozdat všechna vykrajovátka.
Děti je zlehka poskládají na těsto co nejblíž k sobě
a pak je najednou přejet válečkem
:)


Ano, je s nimi nepořádek.
Ano, šlo by to bez nich rychleji.

Ale rozhodně by to nebylo ono!

Až teprve s malými loupežníky v kuchyni
získávají přípravy na Vánoce to pravé kouzlo :)

Užívejte si okamžiku TEĎ A TADY.
A zbytečně se nerozčilujte nad pomoučenou podlahou.

Užívejte si SPOLEČNÝCH CHVIL.
Vždyť tak rychle utečou.
A už se nikdy nevrátí.

Přeji všem krásný a požehnaný adventní čas!




pátek 2. prosince 2016

... je tam!


První pohyby miminka.
Lehké, jemné, dojímavé.

Těhotenství prožívám potřetí,
 ale stále nepřestávám žasnout nad zázrakem stvoření.
Je to pro mne neuvěřitelně mystické.

Jak prakticky z ničeho vznikne nový život.
Jakým neuvěřitelným tempem se vše vyvíjí.

Dokonalý Boží plán.
Dar, který nám byl dán.
Díky za něj!

Poslední dny často čtu příběh o Stvoření světa.
Bude to nejspíš hormony, ale často se u něj dojímám.
Jako by mi najednou vše do sebe zapadlo.

Cítím se vyrovnaně, spokojeně, šťastně.
Už se na malého loupežníka či loupežnici moc těším.
Na fotce jsme spolu na kurzu kosmické výchovy :)

úterý 22. listopadu 2016

... lehce adventně

Letos vynechávám předvánoční úklid.
Stejně budu vše vyklízet na jaře.
Až se budeme stěhovat.

Popravdě se mi nechtělo ani nic moc chystat.
Nějak na Vánoce nemám tu správnou náladu, myšlenky ...

Nejspíš únavou, nevyspáním, vyčerpáním ...
a brutálním nedostatkem cukru :)

Ale i přes to jsem něco málo uplácala.
Přeci jen, kvůli dětem.


Loupežník pořád chodí a říká, jak je to tu krásné!
Manžel má na to názor už krapet jiný ... :)

Mám ráda přírodní dekorace, tradiční a lidové.
Lesklé a barevné koule mi nic neříkají.

Jednou se vydal loupežník s babičkou do OBI.
Dědovi pro montérky.

Vrátil se s ukořistěnými zelenými koulemi.
Prý je to nádhera nesmírná!
Uf.


Slíbila jsem, že si je pověsíme na Vánoce.
Už mu bimbají v pokojíčku.
Loupežníci jsou spokojeni oba.


A když už jsme u těch zelených koulí ....
Náš nejmladší loupežník či loupežnice se má čile k světu.

pátek 11. listopadu 2016

... když vlasy padají

Za svobodna jsem brala hormonální antikoncepci.
(Hloupá jsem byla, hloupá!)

Její vysazení mi v těle udělalo velký hormonální rozvrat,
který doprovázelo (mimo jiné) velké padání vlasů.

Chomáče vlasů se válely všude.
Své dlouhé vlasy jsem musela nechat ostříhat.
Padaly a padaly.
Neustále.

Lékaři mi předepisovali všemožné léky a vodičky.
Kadeřnice speciální šampóny.

Nic nezabíralo.

Začaly se mi dělat kouty a prázdná místa.
Maskovala jsem vše šátky.
Hrůza.

Až jsem jednoho dne řekla dost.
Vysadila léky, přestala užívat drahé šampony.
A obrátila se se vší důvěrou na přírodu.

Výsledek?
Vlasy přestaly padat.
A co víc, dorůstat a zarůstat!

Sice dnes nemám vlasy jako dříve,
ale jsem vděčná za to, co mám!

Rozhodla jsem se,
že se s vámi podělím o to,
co mi pomohlo.

Přeci jen vypadávání vlasů (i v té menší míře)
je věc nemilá a trápí třeba i maminky po porodu.

VLASOVÝ BALZÁM HAARETTE - Q
Od Karla Hádka

Přírodní rostlinný přípravek na regeneraci vlasů.
Reaktivuje tvorbu vlasových kořínků.

Používám ho na noc.
Vmasíruji do pokožky a nechám působit.
Ráno po probuzení z vlasů opláchnu přírodním šamponem.

K dostání tady: klik

ODVAR Z KOŘENE Z LOPUCHU


Do hrnce dám 3 polévkové lžíce lopuchového kořene.
Můžete použít čerstvý i sušený, co máte k ruce.
Přivedu k varu a nechám na mírném ohni bublat 15 minut.
Sundám z plotny a nechám zchladnout (aby byl odvar vlažný).
Přecedím a opláchnu jím umyté vlasy.
Hlavu si zabalím do ručníku a nechám v teple působit 15 minut.
Neoplachuji :)
Dále můžete vlasy upravit tak, jak jste zvyklé.
Pokud možno, bez chemie :)



čtvrtek 3. listopadu 2016

... stará známá


Těhotenská cukrovka.
Jak jsem si jen mohla myslet,
že tentokrát to půjde bez ní?

Tak tedy do třetice.
Tabulky, měření, co měsíc na odběry krve...
Uf. Už aby byl ten květen.

To zase budou Vánoce bez cukroví.

Loupežníkovou hlavní starostí je,
abych u toho neplakala.
Vynasnažím se :)

Hlavně, že se má malý loupežník či loupežnice
v bříšku dobře.

pondělí 31. října 2016

... když hlídá táta

Byla jsem čtyři dny na kurzu.
Hlava zavařená jazykovou výchovou.
Děti doma s manželem.


Pokaždé, když jsem přišla domů,
čekalo mne překvapení!

Děti mají koupené zimní botičky
(dobrá značka i si je mohly vybrat SAMI).
Takže klidně může začít padat sníh.

Doma si vyráběli svícínek
a co víc ...

tatínek SÁM ŠIL na stroji dětem vlajky!
Pro mne něco jako osmý div světa.

Potom rozdal fixy na textil a zdobilo se.
Loupežník kreslil tatínka.

Zírala jsem na to s otevřenou pusou.
Jo, mám to doma šikulu ... :)


Mějte všichni krásný podzim
plný milých překvapení!

pondělí 24. října 2016

... Červené blato


Z minulého víkendu.

Jeli jsme na jih.
Oznámit prarodičům
přicházející šesté pravnoučátko :)

Prošli jsme si Červené blato.
Moc hezké to tam je.

Loupežnice se odmítá nosit.
Nutně musí chodit po svých.
Pokud možno, za ruku s loupežníkem.


A má novina z tohoto víkendu?
Po šesti letech jsem si sedla za volant!
Přiznávám, že pro těhotnou dosti adrenalin :)

Ale pevně věřím, že to časem půjde.
Bude muset.
Na kolo všechny děti nenaložím ...
Tak mi držte palce :)

úterý 18. října 2016

... bude nás pět!


Od srpna je se mnou malý loupežník.
Nebo loupežnice.

Překvapení veliké,
ale krásné
a s láskou přijímané.


Díky němu vím,
že strážní andělé existují
a mají je i tito maličcí,
o kterých zprvu ani nevíme.

Koncem léta se stala menší nehoda.
Toník zavřel Márince ruku do dveří.
Prsty čouhaly ven.

Pláč, slzy jak hrachy, nervy na pochodu.
Dva prsty se vůbec nehýbaly.

Rychle jsem sbalila obě děti
a vyrazila na polikliniku tušíc zlomenou ruku.

Dlouho jsme čekali na zastávce.
Autobus, který měl jet, nejel.
Ve mne silný pocit,
abych se otočila a šla domů.

Přemohla jsem to.
Musí přeci na RTG!
Čekali jsme dál.

Přijel další.
Cesta vedla z ničeho nic oklikou.
Opět ten silný pocit,
který mne nutil vystoupit a jet domů.

Čím více jsem s ním bojovala,
tím byl ten pocit silnější, intenzivnější.

Až jsem měla najednou pocit,
jako by mi někdo položil ruku na rameno
a zašeptal do ucha, abych se na malou podívala.
Abych si pořádně prohléhla prstíčky.

Poslechla jsem.
Márinka si zvesela hrála v šátku.
Všechny prsty bez problému ohýbala a natahovala.

Pak mi blesklo hlavou.
Kdyby je měla zlomené, tak by s nimi přeci nehýbala!


Tehdy jsem poslechla a z autobusu vystoupila.
Cítila jsem velikou úlevu a závan jakoby pohlazení.

Vzala jsem si do hlavy,
že kdyby se to zhoršilo, tak s ní večer půjde manžel.

Domů jsme šli procházkou přes les.
Obě děti spokojené.
Nakonec se z toho vyklubalo hezké odpoledne.

Dnes vím, že kdybych trvala na svém a šla na RTG,
tak by to s naším třetím miminkem mohlo dopadnout všelijak.

Děkuji Bohu,
panně Marii i všem andělům,
kteří při nás tehdy stály.




neděle 9. října 2016

... Morava víkendově


Vyrazili jsme po roce na Moravu.
Spolu s mými rodiči a haprujícím žaludkem.
Samozřejmě, zázvorové bonbonky zůstaly doma.
Ale zvládlo se to (jakž takž) i bez nich.


Macocha a Punkevské jeskyně.
Naprosto úchvatný zážitek!

Loupežníka nadchla plavba lodičkou.
Loupežnice vše prospala na zádech.


Podobnou nádheru jsem viděla v jeskyních na Slovensku.
Ty také stojí za návštěvu!


Hrad Buchlov.
Počasí nám moc nepřálo.
Mlha a veliká zima.

Musím pochválit loupežníka.
Vydržel hodinovou prohlídku bez remcání.
Dokonce si troufám tvrdit, že ho to tam bavilo.

Ovšem naše madam ...
prokecala by celou prohlídku.
Musela se zacpat jídlem,
jedině tak byla chvíli potichu.
Už aby byla starší ...


Závěrem ještě nějaké foto z mobilu,
když se na procházku zapomene vzít foťák ...


Moravu mám moc ráda.
A ty malované búdy ... ach.
Za rok jedeme zas :)