pátek 23. června 2017

... špenátový quiche


Postupně objevuji slané pečení
a sžívám se s novou troubou.
(fakt každá peče jinak!)

Vždy jsem kroutila hlavou nad větou
"pečeme dle vaší trouby".
Proč? Trouba jako trouba ...

Jak vidno, trouba jsem byla spíš já,
když jsem dala péct chleba
a vrátila se na "běžný" osvědčený čas.

Místo voňavého bochníku se na mne vyvalil černý dým
a o konečném produktu snad ani nemluvit :-D
Ještě, že sousedi nevolali hasiče.


ŠPENÁTOVÝ QUICHE

Chutná skvěle teplý i studený.
V současných vedrech tedy spíše studený ... :)

Těsto je vláčné, křehké.
Umím si jej představit v řadě jiných koláčů.
Brzy přijde vlna experimentů :)

Jo a dle mého soudu by v koláči byla chutná i niva.
Tak tu třeba příště ... :)

TĚSTO:
Smíchám 160g hladké mouky, špetku soli a 110g studeného másla a 3 PL vody do hladkého těsta, které nechám zabalené ve folii odpočívat v lednici minimálně 1 hodinu.
Pak jej rozprostřu do vymaštěné koláčové formy.

NÁPLŇ:
Vyšlehám 90g lučiny (ta v kostce) spolu se 3 vajíčky. Pak přidám 80ml smetany (nebo plnotučného mléka), 300g rozmražených špenátových listů, 6 jarních cibulek, 250g eidamu, osolím, opepřím.

Dám do formy a peču "dle vaší trouby" při 200°C cca 25 minut do zezlátnutí.




pátek 16. června 2017

... našich 6 neděl

Šestinedělí je za námi.
Dalo mi hned několik překvapujícíh postřehů.


Největším z nich je fakt,
že se lépe zvládají tři děti, nežli dvě.
Tedy alespoň mně.

Proč?
Starší loupežníci se dovedou chvíli zabavit sami
a mně vybyde alespoň chvilka jen pro Bětušku.

Čas jen pro moji osobu je ovšem  stále v nedohlednu ...


Loupežníci přijali ségru se vší láskou, kterou v sobě mají.
Jen by ji hladili, chovali, pusinkovali...

Mají se rádi.
Snad jim to vydrží.

Upřímně?
Moc jsem se bála, jak Bětku přijme Mája, náš mamánek.
Obávala jsem se žárlení a kdo ví čeho ještě ...
opak je ale pravdou.

Je z ní velká ségra se vším všudy.


Největší bitka se doma odehrává o přebalování.

Aby mi samou horlivostí nerozmáčkli malou,
mají rozdělené funkce.

Mája je podavačka všeho potřebného,
Tóňa přebalovač v akci.


Loupežnice kojí, nosí, přebaluje
a já nejsem pozadu :)

Bětuška bude další "vynošené" dítě.
V kočárku byla zatím pouze dvakrát.
Nelíbí se jí v něm.

A já tu bébékáru přitom tak miluju!
Asi si do ní vlezu sama ...


Dokonce jsem si našla chvíli i u šicího stroje.
S pomocnicí jsme došily zbylé závěsy.

Koupelna se dá "zatáhnout".
Hurá!


Říká se, že šestinedělí je čas zamilování se.
Dítě do matky, matka do dítěte.

Ano, jsem zamilovaná až po uši!
A nic na světě to nezmění.

Vím, že ať jednou dítě provede cokoli,
na mé lásce k němu to nic nezmění.


Kdo nás vidí, pozastaví se nad počtem dětí.
Na dnešní dobu - tři? Není to moc?
Není, pro mne akorát.

Cítím se teď šťastně, naplněně, vyrovnaně.
A to i přes brutální nedostatek spánku
a stav vyčerpanosti, který už začíná být hraniční.

Jsem matkou tří dětí a jsem na to nesmírně hrdá.
Jsem za ně šťastná a neskonale vděčná.

čtvrtek 8. června 2017

... skoč do pole


Miluju vesnici a pole, která jsou kolem!
Mění se před očima.
Momentálně je tu záplava vlčích máků,
brzy se rozkvetou i ty bílé.


Každý den (když přeje počasí) 3 hodiny v polích.
Trháme do vázy, sledujeme všemožnou havěť, zpíváme si, ...
krásně se tím pročistí hlava, zažene moje únava a loupežníkům se přivodí ta jejich :)


Je to takový můj malý únik z domácího kolotoče
(kojení, přebalování, praní, kojení, vaření, přebalování, kojení, praní, kojení ...)
Však to znáte, nemusím dlouze rozepisovat ...


Nejmenší loupežnice vše spokojeně prospí v šátku.
Brzy s námi bude už šest neděl ... to to letí.