sobota 11. ledna 2020

... máme anděla


Tento rok nezačal vesele.

Chystala jsem jsem se říct, 
že nás bude víc.

Nebude.

Jak nečekaně přišlo,
tak i nečekaně odešlo ...

Z radosti bolest.
Jak rychle se ta změna stane.

Vím, že se to stává.
Ale jiným.
Proč by se to mělo stát mně?

Stalo.
A já pořád nevím proč.

Říká se, že vše se děje z nějakého důvodu.

Nevidím ho.
Zatím
 ...




6 komentářů:

  1. Je mi to líto, ale zřejmě to tak mělo být......vždy si to tak zdůvodním.Příroda a tělo ví co dělá.♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  2. ... i já mám svou Andělku...právě dnes by jí bylo 41 let....11.1.-to datum nikdy do smrti nezapomenu - narodila se - ale mrtvá a navíc, měla rozštěp páteře... taky to tak asi mělo být, protože měsíc před jejím narozením nás její táta opustil...tohle období a bolest se smutnem a vztekem, proč právě já, je nesdělitelné. Ale pak po hodně letech se narodila dcera.... přeji hodně síly na překonání, bude to ale bolet dlouho. Z Jizerek zdraví Olina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za reakci. Z vašeho příběhu úplně mrazí. Moc mne mrzí, co se vám přihodilo. Čas je mocný čaroděj, snad pomůže i mně ...

      Vymazat
  3. Vas blog ctu uz roky a je mi moc lito co vas potkalo! Presto ze mam uz jednu holcicku doma, nas tohle nestesti potkalo loni 2x po sobe, naposledy v listopadu. Cloveka to zasahne a odrovna takovym zvlastnim zpusobem, jako by se dotknul dna. Probouzela jsem se a nechapala ze je to vazne pravda, ze uz ve me miminko neni. Nepreboli to asi nikdy, porad se mi k nemu vraci myslenky a nedokazu pochopit proc se to stalo zrovna nam, ale uz je lip. Jsem rada, ze jsem se s nim mohla aspon dustojne rozloucit, "porodit" si ho doma a ulozit na zahrade...i kdyz bylo tak strasne malickate. Moc vam drzim pesti, at je zase brzo dobre a muzete se tesit z kazdodennich radosti ❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za reakci. Mám pocit, že mé okolí mne nechápe. Nemám jim to za zlé. Ani pochopit nemohou … Doufám, že se srdce brzy zahojí, ale nezapomene nikdy. Zatím se v tom tedy docela plácám … chce to čas. Vašeho příběhu je mi také líto, mrzí mne, že se vám to také přihodilo. Ale věřím, že si k vám miminko ještě cestu najde ...

      Vymazat
  4. Máte pravdu , kdo nezažil nepochopí ….dvakrát jsem přišla o miminko sice bylo teprve v bříšku 4 měsíce, ale těšili jsme se moc..... dlouho trvalo než jsme se s tím srovnali- smířít se nejde ….člověk si říká proč zrovna já?????Chce to čas ten malinko obrousí tu bolest.

    OdpovědětVymazat