... Tančící skály

Do rukou se mi dostala další knížka od mého oblíbeného autora - Tančící skály. Opět mě její obsah nadchl a donutil k jistému zamyšlení nad běžným chodem věcí. Čas od času si asi každý z nás v životě položí pár otázek typu: kdo jsme, kde se vzal život, co je podstata života ... ale také zcela běžných: Proč chodit v neděli do kostela? Je vůbec Bůh, když dovolí nespravedlnost a násilí? Dá se věřit Bibli, když je v ní tolik nesrovnalostí? ... na tyto a na mnohé další otázky naleznete právě v této knize odpovědi ... stačí pouze otočit list ... a číst ...

.....

Jediným místem, kde je možné se před Bohem skrýt, je Boží náruč.

.....

Podobně jako dobří rodiče jedná s člověkem Bůh. Dítě dostává svobodu a Bůh s úzkostí čeká, zda dítě svou  svobodu zvládne a využije ji k dobrému. Nebo jestli je dítě schopno po chybě říci svému Bohu: "Promiň."

.....

Přednášky o hodnotě lidského života nemůžeme začít jinak než konstatováním smutného primátu, který v živočišné říši držíme: jsme jediný druh na světě, který zabíjí svá mláďata, protože se mu nechce o ně starat. Tvor, který sám sebe klasifikuje jako vrchol evoluční pyramidy je příliš lhostejný k tomu, aby se postaral o své potomky. Obhajuje se tím, že mláďata do určitého věku ještě nejsou mláďata, a pak už jsou.

.....

Život sám je dost tvrdý a plný bolesti, není třeba si ho ještě více znepříjemňovat. Místo toho je třeba důsledně využívat všechny příležitosti, které nám nabídne den. Ráno bez smlouvání vstanu, když zazvoní budík. Přijdu ze školy a mladší sourozenec si se mnou chce hrát, a tak mu věnuji půlhodinku života. Prarodič nebo osamělý soused si bude chtít povídat, a tak ho vyslechnu. O přestávce spolužákovi trpělivě pomohu se školou. Odpovím na nepříjemný dopis. Ve školní jídelně jím bez vybírání to, co zrovna je. A tak dále. Každý z nás máme denně desítky takových drobných příležitostí, jak získat pevnou vůli. A ani si nemusíme nic vymýšlet, stačí jen využít příležitosti, které nám den přinese. 

... Den Země

Musím se přiznat, že jsem ekolog na prd. Snad jediné, co pro životní prostředí děláme, je třídění odpadu a dodržování čistoty v přírodě. Dokonce jsem ani netušila, že existuje nějaký den Země! Svoji mezeru ve vzdělání jsem si doplnila až díky naší mateřské školce, která v parku pořádala akci: Pomáháme přírodě dýchat! Děti nabodávaly odpadky na klacíky a poté třídily do pytlů.

Je až k nevíře, kolik nepořádku se našlo na jednom malém plácku. Měli bychom se všichni sami nad sebou pořádně zamyslet! Příroda je tak krásná ... tak proč si ji zaneřádit odpadem? 

Pomáhali jsme mamce (učitelka zmíněné MŠ) vyrábět papírové čapky pro děti. Po očistě parku  následovala debata a hra na téma: třídím, třídíš, třídíme!

... máme doma krtka

Kdo by neznal  klasický dort z prášku s banány a šlehačkou ...

Ale proč nevyzkoušet i "domácí" verzi?

• TĚSTO: 100 ml oleje, 100g cukr moučka, prášek do pečiva, 2 lžíce kakaa, 2 vajíčka, 125 ml mléka, 180g polohrubé mouky
• KRÉM: 1 rozmixovaný banán, 2 šlehačky ke šlehání, ztužovač na šlehačku, 40g cukr moučka, 60g nastrouhané čokolády na vaření
• 3 banány dospod vydlabaného korpusu 

... doteky jara

Už chybí jen stromy a zahrada bude v plném květu ...

... jak jde čas

Připadá mi až neskutečné, jak ten čas letí ... 

Před čtyřmi roky jsme spolu začali chodit a teď jsme čtyři měsíce rodiči ...

ŽIVOT JE KRÁSNÝ!

... byli jsme se přivítat

Včera jsme byli s Toníčkem na vítání občánků Prahy 14. 

Letos je u nás hodně dětí, proto bylo vítání rozděleno do dvou skupin a my byli v té první. Všechny děti byli vzhůru, jen náš šmudla to skoro celé prospal. Trochu jsme se báli, že bude dělat rotyku, ale mile nás překvapil. Poslechli jsme si kratinký projev našeho starosty, zapsali se do pamětní knihy, dostali drobné dárky a šli domů. Odcházeli jsme mírně rozčarovaní. Hodně nás mrzelo, že nemohl sedět tatínek vedle nás. Přišlo nám to takové zvláštní, že takto "trhali" rodinu, ale jak se říká ... jiný kraj, jiný mrav ... 

... Toníkovo první auto od starosty ...

... zapsáno do pamětní knihy ...

... návrat ke Stromu života

Ve svém životě jsem se setkala s mnohými názory a dostala se do řady diskusí. Mezi nejožehavější témata bezpochyby patří věda - náboženství. Mám ráda biologii a genetiku. Věřím v Darwinovu teorii i v Pána Boha. Že se tyto dvě roviny vylučují? Že může být jedno bez druhého? Že nemám míchat jablka s hruškami?

Až se mě někdo příště optá, jak je možné soužití vědy s náboženstvím, tak mu místo  dlouhých rozhovorů doporučím přečíst právě tuto knihu. Vydáváme se s ní do nitra věci a necháváme se vést samotnou přírodou bez hypotéz a teorií...

Darwinovský strom života, jak se obvykle kreslí ve všech učebnicích, má "nahoře" a "dole" a intuitivně navozuje představu, že evoluce míří vzhůru, k cíli někde nahoře. Obraz se stromem života však není příliš přesný - pokud bych si mohl vypůjčit obraz z naší přírody, spíš než strom připomíná skutečnost katrán. Katrán tatarský je velmi pozoruhodná rostlina, která se k nám na Pouzdřanskou step dostala zřejmě odněkud z Ruska, kde je na tamních stepích doma. Celá rostlina má v dospělosti tvar obrovské koule, přibližně metrového průměru, takže katrány z dálky poněkud připomínají pasoucí se beránky. Na konci sezóny, na podzim.se ulomí a vítr pak tuto kouli honí po stepi sem a tam. Jak se katrán koulí, ztrácí cestou semena a výsev do nových lokalit je tímto vtipným řešením zajištěn. Katrán je obrazem života, ne strom. Každý organismus totiž míří jinam! 

..... 

Svět z pohledu víry je v obou případech zázračný. Ježíšovo rozdávání z koše, kam bylo vloženo pět chlebů tak, aby se nasytil celý zástup, chápe evangelista jako zázrak. My vložíme zrno pšenice kousek pod povrch země - a země vyprýští cosi, co samo od sebe natočí své kolektory ke světlu a co dá nakonec mnoho zrn. Co je větší zázrak - jednorázové nasycení pěti tisíců, nebo každodenní nasycení pěti miliard? Je větší zázrak vytáhnutí chleba z koše, nebo klasu pšenice ze země? 

..... 

Díky přírodním vědám jsme si uvědomili, že není důležité, zda se přírodní zákonitosti porušují nebo neporušují. Důležité je, že příroda je.