neděle 2. února 2014

... do centra


Více jak po roce jsem se dostala do srdce Prahy. Zvláštní pocit.
Přišla jsem si jak vyplašená laň. Už jsem uvykla na ta naše pole a klid.
Hemžení a halas mi najednou přišel tak nějak ... nezvykle nepříjemný.


Ale za shlédnutí výstavy to stálo! Bavilo nás to tam všechny.
Impresionisty mám v oblibě a jejich skladba barev mě uchvacuje.
S Toníčkem jsme si poskládali barevného panďuláka.
Spokojenost byla na všech frontách :)


Přimotala se ke mě jedna paní. Pohladila Toníka a se slzami v očích řekla:
"Vy máte takové štěstí. Tak veliké štěstí!" 
A odešla. 

Díky ní jsem se na chvíli zastavila a zamyslela.
I když nemáme vše co bychom chtěli
a nejspíš ani nikdy mít nebudeme,
tak jsme velice šťastní!





Žádné komentáře:

Okomentovat