sobota 20. září 2014

... trénuji


Jak jsem slíbila, tak činím.
Trénuji stehy. Po večerech, když skřítek usne.

Z bubínku mi vyletěla vážka.
Přemýšlím, kam s ní.
Na polštář? Na klopu kabelky?


Nu, však já si poradím :)

6 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Ajko, děkuji. Je to moje prvotina, ale radost dělá velikou :) Teď se budu pouštět do projektu "něco na dětské bodynko" :) Na výsledek jsem sama zvědavá. Přeji hezký víkend!

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. Děkuji moc! :) Vážně mě to chytlo. Jen ten čas mi jaksi schází. Však to znáš :)

      Vymazat
  3. Je to krásné. Jen při pohledu cítím ten uklidňující pocit, který mám, když se věnuji ručním pracem. Po večerech (nocích), když mi Bruno usne. Ani nevím, jak jsem objevila tento blog ( a bylo to nedávno), jestli přes oblíbené blogy Jany Grešákové, nebo to bylo, když jsem hledala nějaké echino. V každém případě na mne dýchla krásná atmosféra, a tak se sem ráda vracím. Nádherné fotky z výletů a Toníček, který je jen o dva měsíce mladší než můj rarášek. Takže znám, co je to otočit se v kuchyni a v momentě ztratí své stálé místo věci, které jsou v dosahu. Chápu i kočárek a jeho momo. Můj Bruno letošní léto jezdil na chalupě s růžovým! kočárkem (po mně) a vozil svého oslíka. A proč ne... Sice jsem zpočátku měla divný pocit, že nesmí na ulici s něčím růžovým, ale pak jsem si řekla, ať si každý myslí co chce, hlavně, že je malý spokojený.
    Krásné dny, a jestli máte také raráška jako já, tak hodně trpělivosti a pevných nervů. Cítím se někdy hodně vyčerpaně a ruční práce se šitím jsou jediným uklidňujícím koníčkem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za milá slova! Toníček je jako pytel blech. Kolikrát si večer řeknu, jak je možné, že přežil vše, co dělal. Je čipera. Jsem zvědavá na něj i na sebe, jak se v březnu popereme s dalším členem do domácnosti. To asi budu vyšívat až do rána, abych si uklidnila nervy :) Užívejte si všichni prosluněného podzimu! :)

      Vymazat