... se sovou

Poslední dobou jsem měla nějakou krizi - nechtělo se mi absolutně nic. Péct, uklízet, šít ... připisovala jsem to celkovému vyčerpání z několikadenního nevyspání.

Tato teorie se mi potvrdila. Jakmile Toník začal trošku spát. Elán se mi vrátil zpět a ze stroje vypadla sovičková kabelka. 

I přes fakt, že sovičkám příliš neholduji, tak se mi tahle látková frajerka opravdu líbí a nejraději bych si ji nechala. Doufám, že se bude Klárce líbit a bude ji dělat radost. A já? Asi si jednu budu muset taky ušít  ... :)

... už mi nesmí do baráku!

Plastové autíčko a jiné hračky.Sama jsem je nekupovala, plastovým hračkám moc nefandím. Všechny, které doma máme, jsme dostali. Dnes Toník ulomil kolečko a díky tomu vznikly ostré a nebezpečné hrany! Ani nemusím říkat, jak jsem se polekala a zároveň naštvala! Ještě, že se nic nestalo. Ale díky tomuto karambolu jsem učinila zásadní rozhodnutí: PLASTOVÉ HRAČKY UŽ MI NESMÍ DO BARÁKU! Velmi doufám, že to veškeré příbuzenstvo vezme na vědomí a pochopí ...

Vytáhli jsme dřevěné kostičky a doufáme, že se sbírka přírodních hraček bude jen rozrůstat. Tak nám držte palce!

... ke konci léta

Léto pomalu končí, podzim se blíží...

a my se vydali do polí nakrást trochu té dekorace :)

Vstupní dveře dostaly novou výzdobu, zbylo i do vázy na stůl.

Doufám, že nám to soused odpustí a díky našemu lupu nezchudne :)

... na stojáka

Pryč je ta doba, kdy jsem položila miminko a na tom místě také ZŮSTALO. Z Toníka se dávno stala mobilní jednotka zprvu plazící se vzad, později po všech čtyřech vpřed. Nyní k tomu přidal i stoj. Stojí u nábytku, v postýlce ... zkrátka všude, kde mu to jen prostředí dovolí...

... a jelikož se pro nás jízda v hlubokém kočárku stala sportovním výkonem a dalo se jezdit pouze ve dvou (jedna tlačila kočár, druhá držela kluka hopsajícího u boudy), tak jsme z krabice vytáhli sporťáček a drandíme v něm. Původní nápad zakoupit kšírky jsme zavrhli. Na ten jeden měsíc už by to nejspíš nemělo ani cenu ...

Pryč je ta doba, kdy jsem měla maličkaté miminko v hluboké korbičce. Teď mám velké chlapisko v odlehčeném kočárku :)

... Čtyři lásky

Konečně jsem dočetla knížku, kterou jsem měla rozečtenou neuvěřitelně dlouho. Ne však kvůli jejímu obsahu (byl mimořádně povedený), ale kvůli nedostatku času. Teprve na chalupě, kdy Toníka udolal čerstvý vzduch, jsem měla možnost dolouskat poslední řádky ...

C.S.Lewis napsal krásnou úvahu týkající se přátelství, náklonnosti, érosu i křesťanské lásky. Tomu, kdo zažil alespoň jednu zmíněnou lásku, doporučuji knihu přečíst :) Je psaná s citem, jemností a moudrostí, kterou přináší život sám.

"Bůh je láska a láska je Bůh ... "

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic." 

 "Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje. Není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, není škodolibá, ale raduje se z pravdy. Všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží." 

 (1. list Koryntským)

"Kéž by mne zlíbal polibky svých úst - nad víno lahodná jsou milování tvá! Oleje tvé tolik lahodně voní, jak olej se line jméno tvé. Vezmi mě s sebou, poběžíme, do svých pokojů kéž uvede mě král! 

 (Píseň Písní)

... jak jsme se měli?

Opět jsme na pár dní vyrazili směr Mláka. Užívali jsme si po svém - tatínek rybařil, Toník divočel a já si konečně dočetla knížku. Společně jsme podnikali výlety, jezdili na kole a vychutnávali si prázdninových chvil.

Vyrazili jsme kolmo na Rožumberk i k památníku Emy Destinnové, kterou osobně znal Vítkův pradědeček. Byl zaměstnán coby kočí a vozil ji mimo jiné i na její oblíbené rybářské místo. Jednou ji tam zastihla bouřka, koně se splašily a praděda ji krásně vyklopil z kočáru. Od té doby jí dělal pouze zahradníka.

Na Červené Lhotě jsem si zavzpomínala na milou pohádku o Zlatovlásce, která si mne získala díky písničkám a Jiříkovi. Zpívala jsem si díky ní celé těhotenství a od narození má Toník její melodie rád. Dokonce jsme zde absolvovali i hodinovou prohlídku a to bez řevu. Máme to ale vzorné dítě!

Krásně odpočatí a plni dojmů jsme vyrazili zpět do Prahy ...

... a zase ty puntíky!

Na Jihu je komárů jako naseto a moskytiéra nad postýlkou je nezbytným vybavením.

Aby nebyla taková obyčejná, tak jsem ji vylepšila a našemu námořníkovi k ní ušila pár lodiček.

Volba vzoru byla zcela jasná, puntíky u nás vedou. A barva? Ladící k postýlce ...

... a Toník? Pečlivě dohlížel na celý šicí proces ...