... banánový (dia) chlebíček

Už dlouho tu nebylo žádné pečení.

Napravuji a přidávám tip na banánový chlebíček.

Bez másla a bez cukru.

 

 Prvním těhotenstvím mne provázela silná cukrovka.

Druhé bylo dosti hraniční.

 

Díky tomu jsem začala vyhledávat "uzpůsobené" recepty.

Bílý rafinovaný cukr využívám minimálně.

Sladím buď třtinovým cukrem, agávovým sirupem nebo stévií.

 

Pokud bude zájem, mohu "dia" recepty  přidávat.

Já sama mám velkou "šanci" s glukometrem skončit natrvalo.

(Vzhledem k rodinné anamnéze i již prodělanému gestačnímu diabetu)

 

Proto se snažím trošku uzpůsobovat jídelníček.

A sladit opravdu co nejméně to půjde.

I když občas neodolám nějakému tomu čokokoláči :)

 

A zde můj oblíbený hrníčkový postup:

 

2 hrnky špaldové mouky (dávala jsem celozrnnou)

1/2 hrnku kokosového oleje

2 vajíčka

citronová šťáva a kůra z 1/2 citronu

podmáslí (tolik, aby se těsto hezky spojilo)

banány (diabetici si uzpůsobí odvážením, já dávala 2)

lžička stévie (opravdu jen málo, jinak vám to zhořkne)

1/2 lžičky jedlé sody

2 lžičky kypřícího prášku 

 

Vše zamícháte dohromady.

Vlijete do vymazané a vysypané formy. 

(já mám na biskupský chlebíček, ale šlo by i do hřbetu)

Nu a pečete cca 40 minut při 180°C (horkovzdušná trouba).

 

Tento recept můžete i různě obměňovat.

Lze do něj přidávat oříšky, semínka, kandované ovoce.

Vše dle chuti a konkrétního rozmaru :)

 

 



... Čertovka

Nebo také Střezivojický Špičák.

Máme ho hned za chalupou.

Vzali jsme tam malé loupežníky.

 

 

Skály, krásná příroda, roubenky, klid.

To vše na Kokořínsku miluji.

 

Máme to tady takové , makové i toto se zde najde.

A plno dalších míst, které jsem vám ještě neukázala. 

Musím napravit a trochu vás sem k nám nalákat.

Opravdu je zde krásně!
Tak přijeďte :)

 

 



... Medovníček

 

Pohádkových knížek máme plno.

Fandím těm klasickým.

Žádné Disnyovky ...

 

Před časem řadu námi oblíbených rozšířil

 maličký skřítek Medovníček.

Čteme ho každý den.

 

Fantazie, láska ke zvířatům a přírodě i lehké poučení

přímo čiší z pera bývalého kantora.

 

Vše doprovází milá ilustrace

Zdeňky Študlarové.

 

...

Když se včelička narodí, musí se brzy naučit spoustu věcí.

Nejprve uklízí ve včelím domečku, kterému říkáme úl.

Potom se stará o včelí dětičky.

Připravuje jim sladkou kašičku z medu a z pylu a krmí je.

Potom ošetřuje i včelí královnu.

 

Později se naučí stavět včelí plásty se spoustou komůrek,

do kterých včely přinášejí sladkou šťávu z květů,

aby ji přeměnily na med.

Také do nich ukládají pyl, a dokonce i vodu,

aby v domečku nikdo neměl žízeň.

 

V těch komůrkách se také líhnou nové včeličky z vajíček,

která sem nakladla včelí královna.

To je největší a nejdůležitější včela v celém úlu.

Je maminkou všech ostatních včel a trubců.

Proto se jí také říká matička.

...

(Pohádky skřítka Medovníčka, Ve včelí škole. Jan Lebeda)



... Huarache

 

Nejraději chodím jen tak.

Bosky.

Cítit písek, trávu, hlínu,

cestu pod nohama.

 

Nejenže je to pohodlné,

ale navíc i velice zdravé.

 

Ona totiž "zdravotní" obuv není až tak zdravá.

Což málo kdo ví ...

 

 

Pocitu bosé chůze se vyrovná jedině barefoot obuv.

 

Chci se s vámi podělit o Huarache botky .

 

Jsou krásně ohebné, pohodlné, lehké, tenké!

Podrážka má všeho všudy 5mm.

Skoro jako bych na nohách neměla nic.

 

Úžasný pocit!

 

 

Uvazují se pomocí padákových šňůr.

Ty mají nosnost neuvěřitelnou čtvrt tunu.

Takže v případě ohrožení života neváhejte použít :)

 

 

... my pro ně našli i jiné využití :)

 

 

 

 



... ach ti pytláci

 

 

Prvně na rybách.

Já i děti.

 

Ač jsem tomu nevěřila,

chytili jsme čudlu!

Natajňačku, popytlácku.

 

 

Jen na krátké pozorování.

Pak zase hezky plavala dále.

Radost udělala velikou.

 

 

Prut nám schovala malá rybářka.

Když pytlačit, tak nenápadně.

To dá rozum.

 

 

... jen ta návnada se nám pořád kamsi ztrácela :)



... 2 tichá srdce

Po zmapování historie a současnosti šesti řeholních řádů v Čechách a na Moravě přichází druhé pokračování knihy Tichá srdce.

 

Tentokrát je zaměřené na působení maltézských rytířů, templářů, augustiniánů, karmelitánů, křižovníků s červenou hvězdou, milosrdných bratrů, jezuitů a anglických panen.

 

Ze stránek knihy se ozývá hlas pamětníků pronásledovaných v době komunistické totality.

Nejsilněji však zaznívají otevřená svědectví řeholníků o duchovní rovině naší současnosti.

O naději a lásce, které jí dávají nadčasovou hodnotu.

 

 Druhé vydání je doprovázeno působivými fotografiemi Ing. Jiřího Chalupy.

Na unikátním souboru fotografií klášterů a portrétech řeholníků pracuje téměř deset let.
 

 Nikdo nemůže říct, že náš život je v nějakém okamžiku hotový.
Takový pocit může trvat jeden dva dny.
Ale pak se zas otevře nová cesta, nové hledání.
Jsme poutníci.
Jsme na cestě.
Můžeme se zastavit, odpočinout.
Ale zítra ráno zase musíme jít dál.
Na konci cesty budeme teprve tehdy, až se setkáme s Bohem.
(P. Juan Provecho, augustinián)

 

... den volna

 

Dlouho jsem se na něj těšila.

Že někam vyrazíme.

Ale v tomhle počasí?

Skončili bychom pečení.

 

Takže jsme byli doma na zahrádce.

Schovaní ve stínu s větrákem přes poledne.

Na procházku v odpoledních hodinách.

 

 

Cachtali se v bazénu.

Plavali oba naši malí loupežníci.

Toník prvně s kruhem.

 

Zjišťuji, že mám raději jaro a podzim.
Tato vedra s přibývajícím věkem snáším čím dál tím hůř.