Tento výlet vznikl více méně jako spontánní rozhodnutí po procházce Bohnickým parkem ... a podle toho vypadala i naše připravenost do terénu: SANDÁLKY. Celou cestu jsme si nadávali, proč jsme si nevzali pořádné boty a trekové hole! Věřte, že chodit po ostrých kamínkách jen tenkou a klouzavou podrážkou není zrovna to pravé ořechové. Ale jsme optimisté tělem i duší, takže jsme v tom našli pozitivum: pořádně namasírovaná chodidla. Někdo do masáže dává peníze, my ji měli zcela zdarma...
.jpg)
Vítek nevěřil, že se vyškrábu na kopec vysoký nějakých 560 m.n.v. s Toníkem a ke všemu téměř bosá. Ale podcenil mého horalského ducha :) S vypětím sil jsem se doškobrtala až na vrchol a odměnou se mi stala lavička s krásným výhledem do kraje...
Žádné komentáře:
Okomentovat