úterý 4. února 2014

... jako mamina

Při procházce jsem potkala souseda. První věta, kterou vypustil byla:
"Páni! Ty už vážně vypadáš jako mamina!"
Co tím jenom chtěl říci?
Asi že jsem čím dál tím víc krásnější :-D


A víte co?
Oslovení "máma" je tisíckrát krásnější než "slečna".
Tak ať si říká kdo chce co chce.
 Jdu si dát kafe a dort :)



neděle 2. února 2014

... do centra


Více jak po roce jsem se dostala do srdce Prahy. Zvláštní pocit.
Přišla jsem si jak vyplašená laň. Už jsem uvykla na ta naše pole a klid.
Hemžení a halas mi najednou přišel tak nějak ... nezvykle nepříjemný.


Ale za shlédnutí výstavy to stálo! Bavilo nás to tam všechny.
Impresionisty mám v oblibě a jejich skladba barev mě uchvacuje.
S Toníčkem jsme si poskládali barevného panďuláka.
Spokojenost byla na všech frontách :)


Přimotala se ke mě jedna paní. Pohladila Toníka a se slzami v očích řekla:
"Vy máte takové štěstí. Tak veliké štěstí!" 
A odešla. 

Díky ní jsem se na chvíli zastavila a zamyslela.
I když nemáme vše co bychom chtěli
a nejspíš ani nikdy mít nebudeme,
tak jsme velice šťastní!





sobota 1. února 2014

... nohy nahoře


Víkend! Čas, kdy jsme všichni tři pohromadě. Doba návštěv i odpočinku.
Vítka bych nominovala otcem roku, pokud by to šlo. O malého se stará vzorně. 
Díky němu mám vždy alespoň chviličku sama pro sebe. Nevěřili byste, jak moc mi to pomáhá!
Díky němu si krásně dobiji baterky na celý týden. A že jsou za tu dobu silně vybité, to snad nemusím ani psát.

Pokořila jsem svůj strach z plsti a jala se něco vytvořit. Vypadlo mi z ní pár šišoidů,
které skončily na šňůrce kolem krku. Nejsou dokonalé, ale mám z nich radost.

Víte, že je tento víkend vstup do Národní galerie zdarma ?
Tak vyražte! My se chystáme zítra.

úterý 28. ledna 2014

... škvarková

Na přelomu roku jsme měli u babičky nefalšovanou vesnickou zabijačku.
Krom jitrnic, jelit, tlačenky, masa a uzeného jsme si dovezli i škvarky.
Dlouho jsem si lámala hlavu, co s nimi. Samotné nám moc nechutnají. 


Nakonec šly do placek. Recept tu.
Jsou to takové vysoké šišoidy, ale padly za vlast ještě teplé.
Jednou za čas něco méně zdravého neuškodí, že :) Ke všemu, když tak neodolatelně voní!

Chutnaly i tomu našemu malému loudilovi.
Poslední dobou před ním nemůžeme nic jíst. Okamžitě se dožaduje ochutnávky.

pondělí 27. ledna 2014

... Jak očistit své srdce?



"Srdce je jádrem osoby, kde se propojuje se zemí nebe."
"Srdce se má stát sálavým trůnem Trojice, zahradou lásky, kde se Bůh rád prochází."
(Tomáš Špidlík)

"Hospodine, zkoumáš mě. 
Víš o mně, ať sedím nebo vstanu.
Z dálky je ti jasné, co chci dělat.
Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím,
všechny moje cesty jsou ti známy."
(Pátá kniha žalmů 139,1-3)

Kniha, která mi velice pomohla. Kniha, která se nám dlouho krčila v knihovničce, nečtená.
Až do teď. Nelituji, že jsem ji vytáhla. Bylo to přínosné a poučné.
Dlouho jsem se trápila, styděla jít ke zpovědi. Proč?

Čas od času mne přepadají různé myšlenky. Takové, které by neměly.
Žila jsem v domnění, že sama hříšná myšlenka je rovna hříchu.
A není! Dokonce ona myšlenka se skládá z několika částí. 

Navádění, rozhovor, boj, souhlas, vášeň.
Není hřích si s myšlenkou pohrávat, ať je jakákoli.
Pouze tehdy, když niterně souhlasíme se špatností, konáme hřích.

Autor rozebírá více věcí. Třeba modlitbu v rytmu srdce, která nás pozvedá blíže k Bohu.
Mne však zaujala pasáž týkající se myšlenek. Ta, která mi pomohla...

Přeji vám všem pouze dobré myšlenky!




pátek 24. ledna 2014

... asi odletím!

Právě se tady dmu pýchou a hrdostí.
Ráno popadl pastelky a maloval. A já jsem z toho unešená!


Ano, jsem zaujatá ... vlastním dítětem.
Ano, jsem nekritická ... k vlastnímu dítěti.
Ano, jsem zaslepená ...vlastním dítětem.
Ano, jsem MÁMA!

Dmu se tady jako pávice a musím si dát pozor, abych neodletěla.
Až se začnu vznášet, vraťte mne na zem :)


Modrá očividně nezaujala. Čmárnul s ní párkrát a hned letěla na zem.
Zvítězila červená, černá a zelená.


... kam jednou budu všechny ty obrázky dávat, netuším.
Ale já si nějak poradím :)

čtvrtek 23. ledna 2014

... samochodky


Dnes máme velký den!
Toníček byl na první chodící procházce.
Capkal 20 minut vedle kočárku, skoro nepadal.
Radost měl z toho velikou. Jen škoda, že jsme neměli foťák.
Mám neblahé tušení, že od teď bude kočárek bojkotovat, chůze je chůze!
Jen musíme potrénovat pochod za ruku. To mu nejde. Preferuje styl "sólo kapr".

... a tohle jsou naše samochodky. Pravá a nefalšovaná ČESKÁ obuv!