"Umět se radovat ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé,
protože je možné, že to pravé přichází právě teď."
Ota Pavel
Po dlouhé době jsem našla tyto řádky. Jak já je hledala! Ale jak to se mnou bývá, nikdy nenajdu nic, když to urputně hledám, ale až tehdy, pokud na to zcela zapomenu. Dnes na mne vypadla modlitba snoubenců a já ani pořádně nevěděla, odkud. S radostí v srdci jsem si zavzpomínala na časy před svatbou. Na dobu, kdy jsme měli jeden druhého a jen náš byl svět. Tehdy jsme dali srdce jeden druhému, dnes se o ně dělíme i s naším synem. Nikdy bych neřekla, že se v něm najde tolik lásky na rozdávání...
Lavórová sezóna je v plném proudu a já s radostí sleduji, jak se Toník čvachtá v lavóru a okusuje brýle. Za poslední dobu jsem se smířila s tím, že jakmile se sehnu, tak mi zmizí z nosu přímo světelnou rychlostí. Ještě, že jsou takové odolné ... zatím zdárně přečkaly i několikanásobné pády na dlažbu. Však já už tehdy věděla, proč si kupuji plasťáky!
Přišel pošťák a donesl nové látky. Jak já se těším, až si do nich střihnu! Jen mi poslední dobou nezbývá čas na nic. U stroje mi leží rozešitá kabelka, v knihovně rozečtená knížka ... ale co, kam pospíchat. Však ono se to snad brzy zlepší ... alespoň mi to tedy všichni z okolí slibují :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat